Ve světě dronů: Přehodnocení realistického pojetí suverenity

Abstract

This work assesses the evolving link between drone warfare and the concept of state sovereignty. In doing so, the paper critiques the existing realist and neo- realist discourses that maintain anthropocentric and state-centric assumptions in the analysis of not only the field of Security Studies, but International Relations as a whole. The phenomenon of drone warfare proves the opposite of such assumptions. The role of the state, and indeed the human, is continually decreasing with the involvement of hybrid actors. The drone is the embodiment of complex hybridity combining human and non-human actors alike. To better understand the contemporary execution of sovereignty, particularly in its role of maintaining the monopoly on violence, this paper will explore the premises of post-human perspectives in International Relations. In particular, this paper is inspired by the insights of Actor-Network Theory (ANT), which emphasises equal analysis of human and non-human actors. Sovereignty remains a relevant topic, but through the involvement of hybrid actors, it is devolving into a seemingly arbitrary distribution of violence. The role of human actors in drone warfare is decreasing with the technological improvement of military drones and the military demand for increased drone autonomy. As a result,...

konceptem státní suverenity. Ve svém průběhu tak tato práce obsáhne kritiku stávajících realistických a neorealistických diskurzů, jenž podpírají antropocentrické a státo oblasti bezpečnostních studií, ale i širšího pole mezinárodních vztahů. Dron samotný je poté ztělesněním komplexní hybridity, která v sobě kombinuje jak lidské, tak i nelidské aktéry. Ve snaze lépe porozumět současnému výkonu suverenity, zvláště pak její roli udržování monopolu na násilí, prozkoumá tat mezinárodních vztazích. Tato studie je pak inspirována především poznatky Teorie sítí aktérů - ANT), která zdůrazňuje rovnocenné postavení lidských i nelidských aktérů. Suverenita je nadále relevantním tématem, ale kvůli vlivu hybridních aktérů se zjevně přetváří v čím dál tím více arbitrární formu šíření násilí. Role lidských aktérů ve válce vedené drony se zmenšuje spolu s technologickým pokrokem ve vývoji válečných dronů a se stupňují se armádní poptávkou po zvyšování autonomie dronů. Ve svém výsledku je suverenita, alespoň co se týče monopolu na násilí, dehumanizována a neřídí se tak dle teoretických tezí realistů a realistů.