Kurfiřt Fridrich Vilém Braniborský a klevsko-marské stavy v letech 1640-1654. Stavy jako aktéři mezinárodní politiky a panovnický "minimální program" po třicetileté válce

Abstract

The study deals with the relations between Frederick William, the Elector of Brandenburg, and the Estates of the western countries within his composite state, Cleves-Mark, during the 1640 and the first half of the 1650. Using the analysis of the means which they used for their mutual interaction, it tries to follow the general strategies of both parts as well as their political concepts. The attention is focused on one of the main controversial points between the ruler and the Estates - the foreign policy of the Estates, which was turned mainly towards Netherlands, towards the Estates of Jülich-Berg and towards the central institutions of the Holy Roman Empire. While the Estates considered their foreign policy activities to be completely legitimate means of protection of their own rights, the elector saw them as a threat to his sovereignty, and therefore he operated forcefully against them. Part of the so called "minimal programme" of the ruler, which was a collection of requirements he considered necessary to enforce his own sovereignty, were attempts to secure his own monopoly on the execution of foreign policy. Within the relations between the ruler and the Estates during the pursued period dominated consensual strategy, based in negotiations and agreements.

Práce se zabývá vztahy kurfiřta Fridricha Viléma Braniborského a zemských stavů západních zemí jeho složeného státu, Kleve-Mark, ve 40. a první polovině 50. let 17. století. Prostřednictvím analyzování prostředků, které ve vzájemných interakcích používaly, se snaží sledovat obecné strategie obou stran a jejich politické koncepce. Pozornost je soustředěna na jeden z hlavních sporných bodů mezi panovníkem a stavy - zahraniční politiku stavů. Ta se orientovala především do Nizozemí, k jülišsko-berským stavům a k centrálním institucím Svaté říše římské. Zatímco zemské stavy považovaly zahraničně politické aktivity za zcela legitimní prostředek obrany svých privilegií, pro kurfiřta znamenaly ohrožení jeho suverenity, a proto proti nim důrazně postupoval. Zajištění monopolu na výkon zahraniční politiky bylo součástí tzv. "minimálního programu" panovníka, souboru požadavků, jejichž realizaci považoval za nutnou pro prosazení své suverenity. Ve sledovaném období nicméně ve vztazích panovníka a stavů dominovala konsensuální strategie, založená na vyjednávání a dohodě.