Arteterapeutická složka komplexního programu v ústavní léčbě látkových závislostí: Kvalitativní analýza

Abstract

Východiska: Arteterapeutická intervence výtvarnými prostředky je v ČR tradiční součástí terapeutického programu v ústavní léčbě závislostí již po dobu několika dekád. Podoba arteterapie ale není dosud kodifikována, neexistuje ani všeobecně akceptovaný systém vzdělávání. V roce 2017 byla profese arteterapeuta vyškrtnuta z nelékařských zdravotnických profesí. Cíle: Popsat, jak probíhá a jak je ukotven arteterapeutický program ve vybraných zařízeních ústavní léčby závislostí z hlediska formálního, dokumentačního, procesuálního, personálního a týmového. Metody: Byla uplatněna metoda kvalitativní analýzy zaměřená na léčebný program. Do výběrového souboru bylo vybráno pět zařízení ústavní léčby závislostí, záměrným výběrem a samovýběrem byla získána spolupráce s devíti respondenty zaměstnanci těchto zařízení. Pro získání dat byly využity polostrukturované rozhovory s arteterapeuty (pět respondentů) a jejich spolupracovníky (čtyři respondenti) a dostupné písemné dokumenty ukotvující klinickou praxi. Výsledky: Arteterapie je v daných zařízeních jasně definována a odlišena od činnostních a pracovních terapií. Arteterapeutický program probíhá většinou skupinově jednou týdně povinnou formou. V rámci programu prozatím nejsou zpracovány arteterapetické manuály, záznamy z terapeutických sezení jsou stručné, díla...

Background: Art therapeutic intervention has already been part of complex therapeutic programs in institutional treatment of addictive disorders in the Czech Republic for several decades already. However, the form of art therapy is neither codified, nor is there a universally accepted education system. In 2017, the profession of an art therapist was removed from the list of non-medical professions in the field of health care. Aims: To describe how an art therapeutic program is implemented in selected institutional addiction treatment facilities in terms of formal status, documentation, processes, personnel and team collaboration. Methods: Qualitative analysis focused on the treatment program was applied. Five addiction treatment facilities were selected, and cooperation with nine respondents - employees of these facilities - was established. These respondents were selected both intentionally and by self-selection. Semi-structured interviews with art therapists (five respondents) and their collaborators (four respondents) and available written documents anchoring clinical practice were used to obtain data. Results: Art therapy is clearly defined and distinguished from activity and work therapies in the selected facilities. The art therapeutic program is usually carried out once a week mandatory for...