Ztráta exkavátních znaků ve skupině Excavata

Abstract

Excavata is a supergroup of protists belonging to the Eukaryota domain. It is a very diverse taxon that comprises free-living organisms, commensals, and also parasits of animals and humans. Excavata is divided into two main lineages, Metamonada and Discoba, but from the morphological point of view the group Malawimonadida should belong here as well. The internal relationships as well as the monophyly of excavates have not been satisfactorily elucidated yet. The last common ancestor of excavates, perhaps even of all eukaryotes, had a ventral feeding groove, which was associated with a recurrent flagellum. This organism also possessed certain cytoskeletal structures that supported the ventral groove and vanes on the recurrent flagellum. These features have been preserved in some excavates to this day. However, the ventral groove has been reduced or lost in many lineages during the evolution and these representatives, which I refer to as non-excavate excavates, prevail. The aim of this thesis is to describe the ultrastructure of particular lineages of non-excavate excavates and to compare their cytoskeletal system with the cytoskeleton of typical excavates. The loss of excavate features in these lineages is discussed. Key words: excavate, non-excavate excavate, typical excavate, ultrastructure,...

Excavata jsou superskupina protist, která patří do domény Eukaryota. Je to velice diverzifikovaný taxon, zahrnuje volně žijící organismy, komenzály, ale i parazitické zástupce jak zvířat, tak lidí. Excavata se dělí na dvě hlavní skupiny Metamonada a Discoba, ovšem z morfologického hlediska by se sem řadila ještě skupina Malawimonadida. Vzájemné vztahy, stejně tak jako monofylie exkavát, nejsou dosud jasné. Poslední společný předek exkavát, snad i eukaryot, nesl takzvanou ventrální rýhu, kterou probíhal zpětný bičík. Vyznačoval se i dalšími typickými cytoskeletárními strukturami, které vyztužují ventrální rýhu a ploutvičky na bičíku. Tyto znaky se u některých exkavátů zachovaly dodnes. V průběhu evoluce však u mnohých linií došlo k redukci nebo ztrátě ventrální rýhy a tito zástupci, které označuji jako neexkavátní exkaváty, převažují. Ve své práci se zabývám ultrastrukturou jednotlivých linií neexkavátních exkavát a porovnávám jejich cytoskeletárním systém s cytoskeletem typického exkaváta. V závěru je diskutováno, jak a proč k redukci exkavátních znaků u jednotlivých linií mohlo dojít a z jakého důvodu je zapotřebí se taxonem Excavata dále zabývat. Klíčová slova: exkavát, neexkavátní exkavát, typický exkavát, ultrastruktura, ventrální rýha, evoluce