World, Body and Perception in Philosophy of Merleau-Ponty

Abstract

The purpose of this thesis is (1) to present a general picture of Merleau-Ponty's philosophy, (2) to identify and describe the most fundamental features of his phenomenology, and (3) to explain his view of the relationship between humans and the world. To do this, I use mainly Merleau- Ponty's most well-known book Phenomenology of Perception (1945), and to a lesser degree his unfinished manuscript The Visible and the Invisible (1964). My interpretative approach is heavily influenced by Hubert Dreyfus' reading of Merleau-Ponty, as he presents it in his series of lectures dedicated this thinker. The central feature of this line of interpretation is that it situates Merleau-Ponty into a Heideggerian framework. In the picture which this thesis presents, Merleau-Ponty considers subject and object not to be basic ontological categories, but derivative of a more fundamental reality, a deeper domain of experience where the inner and the outer intermingle and intertwine so it is impossible to say to what degree is one active and the other passive, or even where one ends and the other begins. In the reading I present here, at the bottom of this experiential milieu there is an unceasing striving towards an organization which is most conductive towards optimal coping with the environment, or towards maximum...

Účelem této práce je (1) zprostředkovat obecnou představu o filosofii Merleau-Pontyho, (2) identifikovat a popsat centrální rysy jeho fenomenologie a (3) vysvětlit jeho představu o vztahu mezi lidmi a světem. K těmto účelům vycházím především z Merleau-Pontyho nejslavnější knihy Fenomenologie vnímání (1945) a v menší míře z jeho nedokončeného manuskriptu Viditelné a neviditelné (1964). Můj interpretační rámec je silně ovlivněn přístupem Huberta Dreyfuse, jak ho předkládá ve své sérii přednášek. Definičním rysem tohoto přístupu je, že zasazuje Merleau-Pontyho do Heideggerovského rámce. V obraze, který v této tezi předkládám, Merleau-Ponty nepovažuje subjekt a objekt za základní ontologické kategorie, ale za pojmy odvozené ze základnějšího rozměru lidské existence, kde se vnitřek a vnějšek prolínají, takže je nemožné říci, do jaké míry je jeden činný a druhý trpný, nebo dokonce kde jeden končí a druhý začíná. Podle interpretace, kterou zde zastávám, je základním rysem tohoto pole zkušenosti, ve kterém člověk přichází do nezprostředkovaného kontaktu se světem, neustálé úsilí organizovat se takovým způsobem, který umožní organizmu co nejoptimálněji interagovat se svým okolím.