Syndrom vyhoření v rámci telefonické krizové intervence

Abstract

Syndrom vyhoření je jev, kterým se vědecká obec začala zabývat poměrně nedávno. Teprve před 30 lety se vyhoření dostalo do zorného pole psychologů, kteří začali zkoumat jak vzniká, jaká jsou jeho stádia, co kjeho rozvoji přispívá a jaké jsou možnosti prevence. Postupně se znalosti o vyhoření prohlubovaly a vyvíjely. Naše republika se vyhořením a mechanismy s ním souvisejícími začala zabývat později. Pro studium syndromu vyhoření u nás existuje zázemí v podobě odborné literatury. Stále narůstá počet absolventských prací a dalších výzkumných studií. Vzhledem ke zvětšujícímu se tlaku na pracovní výkon v co nejkratším čase za co nejméně nákladů je třeba se syndromem vyhoření počítat. Důležité je pracovat dál na postupech a preventivních opatřeních, pomocí kterých bude možné rostoucí tlak vyrovnávat a chránit jedince před rizikem vzniku a rozvoje syndromu vyhoření. V této oblasti naše společnost trochu zaostává, prevencí se začala většina zaměstnanců zabývat teprve s pádem komunismu, ale systémy, které se zabývají prevencí syndromu vyhoření, se stále zdokonalují. Pohled odborné veřejnosti na syndrom vyhoření se postupně proměňuje. Nejdřív bylo vyhoření spojováno pouze s pomáhajícími profesemi. Okruh těch, které syndrom vyhoření postihuje, se stále rozšiřuje - začalo se hovořit o tom, že ohrožené jsou i další...