Umělé světlo v umění

Abstract

In my dissertation I focus on light and spatial situations rooted in a dialogue between an empty space and artificial light. These environments are so charged in terms of perception that their experience affects the processes in the viewer's consciousness. First, there are usually the feelings of increased instability and disorientation. These factors were first explored in depth by the Californian artists James Turrell and Robert Irwin in the mid-1960s, in response to psychological and neurological scientific experiments in the field of sensory deprivation. Turrell's and Irwin's progressive approach found a host of followers. In Europe, it was developed, in particular, by the contemporary artists Olafur Eliasson and Ann Veronica Janssens, in the Czech milieu by Pavel Korbička. Korbička's interest in the potential of space and its definition by artificial light constitutes a key material in my dissertation for the explanation of the links between light and spatial works and the processes regarding the viewer's perception. Inside light and spatial works, the limits of the viewer's body dissolve; at the same time, the natural dependence of human orientation on allocentric representation (i.e. on the relationship between the subject and the surrounding landmarks) is stimulated, to the extent that the...

V disertační práci se zaměřuji na světelně-prostorové situace založené na dialogu prázdného prostoru a umělého světla. Jde o percepčně natolik zatěžkávající prostředí, že zkušenost s nimi ovlivňuje procesy v oblastech divákova vědomí. Jako první se obvykle dostaví pocity zvýšené nestability a dezorientace. Tyto faktory do své tvorby poprvé výrazně zapojovali kalifornští umělci James Turrell a Robert Irwin, kteří tím v polovině šedesátých let reagovali na dobové psychologické a neurologické vědecké experimenty na poli senzorické deprivace. Turrellovy a Irwinovy progresivní přístupy nezůstaly bez odezvy. V Evropě je rozvíjejí zejména současní umělci Olafur Eliasson a Ann Veronica Janssens a v českém prostředí Pavel Korbička. Právě Korbičkův konsekventní zájem o možnosti prostoru a jeho definování umělým světlem představuje v mé disertaci nosný materiál pro objasnění vazeb mezi světelně-prostorovým dílem a procesy divákova vnímání. Uvnitř světelně-prostorových děl se "rozpouštějí" hranice divákova těla a zároveň se stimuluje přirozená závislost lidské orientace na alocentrické reprezentaci (tedy na vztahu subjektu k okolním orientačním bodům) až do té míry, že účastník paradoxně nachází jediný referenční bod právě v materiálnosti svého vlastního těla. Metodologicky proto studii zasazuji do...