O strašné kráse: Deprese jako porucha estetického vnímání.

Abstract

Tato případová studie je zaměřena na obecně - antropologický popis prožívání a chování případu muže oscilujícího mezi fázemi středně až těžké deprese se zřetelem na nahlédnutý etiologický model deprese jako "poruchy estetického vnímání". Výzkum ukázal, že se tyto poruchy neomezují pouze na hédonickou estetiku libého/nelibého vzcházející z anhedonie, jako jednoho z hlavních symptomů deprese, ale že je možné je identifikovat například v jazyce, zrakovém vnímání, tělesném prožívání či vývoji a skladbě jáství. Klíčový význam neporušené schopnosti vnímání krásy a její role v životě se v daném případu podařilo zaznamenat v rámci deviant case O strašné kráse.

This case study is focused on general - anthropological description of experience and behavior of a case of a man living in the phases ranging from medium to major depression with a regard for the considered etiological model of depression as "an impairment of aesthetic perception". Research showed that these disorders are not limited only to hedonic aesthetics of pleasure/displeasure arising from anhedonia as one of the main symptoms of depression. It indicates that it is possible to identify them for instance in language, visual perception, bodily experiences, as well as in the development and structure of the ego. The key importance of an unimpaired ability to perceive beauty and its role in life was successfully recorded within a deviant case On Terrible Beauty.