Formal Experiments in Selected Plays by Tim Crouch

Abstract

Thesis Abstract The thesis provides an analysis of three plays - My Arm (2002), An Oak Tree (2005) and The Author (2009) - by Tim Crouch, one of the most prominent contemporary British theatre- makers. Particular attention is paid to Crouch's use of innovative dramaturgical methods in order to activate his audience. Despite its increasing popularity, audience participation has been a rather neglected area of theatre studies, therefore the thesis includes a brief overview of the discourse as well as an introduction of related concepts and movements, such as experimental theatre and In-Yer-Face theatre. The focal points of discussion are, among others, spectatorship, particularly the theory of The Emancipated Spectator (2008) as proposed by Jacques Rancière, and Émile Coué's concept of autosuggestion, both very prominent in all three plays. Essentially, the main focus of the work is on the specifics of Crouch's treatment of the audience and the methods, both theoretical and practical he utilises to achieve an activated audience while keeping the said participation meaningful. Crouch argues against using dramaturgical tools purely for their shock value and offers a vision of theatre where imagination and autosuggestion are significantly more impactful than elaborate props and overly realistically-looking...

práce Práce analyzuje tři divadelní hry jednoho z nejvýznamnějších současných britských dramatiků Tima Crouche, a to: My Arm (2002), An Oak Tree (2005) a The Author (2009). Důraz je kladen na způsob, jakým Crouch užívá inovativní dramaturgii za účelem aktivizace publika. Přes rostoucí popularitu je divácká participace poměrně opomíjenou součástí divadelní vědy, a tak se práce věnuje také stručnému uvedení do problematiky včetně představení souvisejících konceptů a směrů (experimentální divadlo, In-yer-face divadlo). Hlavními předměty diskuze jsou publikum, především pak za použití teorie emancipovaného diváka (The Emancipated Spectator, 2008) Jacquesa Rancièra, dále koncept autosugesce, jehož autorem je Émile Coué. Stěžejním cílem práce je věnovat se konkrétním metodám, jak teoretickým, tak praktickým, jichž Crouch užívá tak, aby dosáhl aktivního, či přesněji aktivizovaného publika, a zároveň aby divácká participace byla opodstatněná. Crouch se ohrazuje proti divadlu, které užívá některých dramaturgických metod pouze s cílem šokovat publikum, ať už jde o zobrazení násilí nebo diváckou participaci ve své extrémní formě. Namísto toho nabízí divadlo, v němž představivost a autosugesce mají mnohem větší význam než komplikované rekvizity nebo přehnaně realistická podobnost mezi postavami a jejich...