Remembering Communist-era Czechoslovakia: A Museum's Role in Facilitating History, Identities, and Memory Communities

Abstract

Po pádu berlínské zdi musely postkomunistické státy interpretovat a vykreslit svou minulost v kontextu politiky po studené válce. Reflexe vzpomínání na komunistickou éru prochází různými vlnami od lhostejnosti až po protirežimní nálady. Muzeum komunismu slouží jako jediná společenská instituce, která se zabývá výhradně tímto vzpomínáním. Jeho záměrem je vytvořit jednoduchý objektivní pohled na dobu komunismu. Muzea se nicméně nově orientují jako performativní místa, jejichž účelem je zasáhnout jejich návštěvníky, zaujmout je po emocionální stránce a poskytnout jim možnost (znovu) prožít minulost, kterou sami nezažili. S ohledem na to si klade tato práce za cíl identifikovat, kterou skupinu identit toto muzeum představuje, jak jim dává obsah a k jakému druhu paměťové komunity lne a kterou zhmotňuje. Tato práce vychází z široké literatury zabývající se jak paměťovými, tak i muzeálními studii a zkoumá muzeum kritickou diskurzivní analýzou. Dochází k závěru, že obraz minulosti, který předkládá Muzeum komunismu, je vsouladu spanevropským diskurzem České republiky jako západní země unesené Východem, jejíž status oběti je definován globálním diskurzem holokaustu.

After the fall of the Berlin Wall, post-Communist states had to interpret and portray their past in the context of post-Cold War politics. In the Czech Republic, reflections on the memory of communism have gone through peculiar waves that travel between indifference to anti-regime. The Museum of Communism serves as the only social institution that deals with such memory exclusively. Its goal is to create a simple and objective account of communism. However, with museums reinventing themselves as performative spaces that aim to empower their visitors, engage them emotionally and provide them an opportunity to (re)live a past they have not experienced first-hand, this thesis aims to identify what group identities the museum promotes, how it gives substance to them, and what kind of memory community it adheres to and fosters. Drawing on the rich literature on both memory studies and museum studies, this thesis examines the museum through lens of critical discourse analysis. It argues that the Museum of Communism ́s portrayal of the past maintains and participates in the pan-European discourse of the Czech Republic as a western nation kidnapped by the East and its victimhood status is defined by the global holocaust discourse.