České kulturní elity a jejich vliv na proces tvorby politických rozhodnutí

Abstract

Cari Schmitt hovoř! ve svém Pojmu politična1 o čtyřech dimenzích života člověka - morální, ekonomické, estetické a politické. Všechny tyto rozměry jsou postaveny na protikladu, přičemž estetika je vymezena dichotomii krásy a ošklivosti, zatímco politiku definuje kontrast přitel - nepřítel atd. Důležitým bodem Schmittova výkladu je konstatováni, že všechny tyto dimenze jsou přirozeně navzájem nezávislé: nepřítel může být krásný a přitel ošklivý a naopak. Parafrázujeme-li Schmittův koncept z celospolečenského hlediska, tak tématem předkládané práce je zrušeni nezávislého vztahu mezi dimenzemi kultury a politiky v českých zemich, jeho vrcholný projev v 60. letech minulého století a kořeny tohoto jevu. Předpoklad, že obě sféry, kulturní a politická, jsou přirozeně vzájemně nezávislé, se zdá v tomto případě sporný. Funkcionalistický pohled na literaturu je postaven na popřeni jeji hodnoty an sich a odmítnuti l'art pour l'art. Osou tohoto textu je zkoumáni, do jaké miry připravil obrozenecký "kult jazyka" (který "je součásti každého nacionalismu"') a projekt kulturně-politického komplexu (který je podle mnohých specificky český), založený na jednotném národním programu vycházejícím z Palackého a Havlíčka, podmínky pro střetnuti, k němuž došlo v 60. letech 20. století mezi části Komunistické strany Československa...

"Czech Cultural Elites and their Influence on a Political Decision-making Process" is engaded in a traditionally close relation between Czech culture and politics. It is said that in Europe there si no other example of such a linked cultural-political complex. The one of the main reasons of this fact is a specific way of the Czech national revival. It began as a revival of a language and ever since a political importance of anything related to the language is something you have to notice while studying Czech history. The political relevance of writers differed continuously but 1 'art pour 1 'art was always minor. The closure between "the art and the life", the writers and the society, was felt as a politically important fact and as a guestion of a survival of Czechs as a political nation. According to Jan Neruda: when a political representation fails, it is up to writers to show politicians a way out of a crisis. In fact, he insists the one of the sources of the Czech political crisis in the 80s of 19th century is the politically active writers receded from their traditional role in a centre of a political decision making process. T.G. Masaryk and H.G. Schauer are the most important representatives of the realistic cultural political programme. It draws from the legacy of Palacky and Havlicek and one of its...