Nominal vs adjectival when/where relative clauses

Abstract

The present thesis compares nominal relative clauses and adnominal relative clauses with a general antecedent with the focus on omissibility of the antecedent. General antecedents time, place, thing, or person should be omissible in adjectival relative clauses, which results in a potential alternation of adjectival and nominal relative clauses. Using the data drawn from the British National Corpus (BNC), this thesis examines the hypothesis that it is possible to omit all general locative and temporal antecedents introducing adjectival relative clauses without a significant change in meaning, and tries to identify syntactic or semantic constraints in cases where the omission does not seem viable. Fifty examples of adjectival and fifty examples of nominal relative clauses served as a material for this thesis. It was observed that certain constructions, syntactic functions and syntactic structures disallow the omission of the antecedent regardless of its generality often due to the nature of the fused relatives where and when which do not sufficiently indicate the nominal function of the clause. Furthermore, their locative or temporal nature prevents their occurrence with free and static prepositions whose presence is in such structures redundant. Key words: relative clauses, nominal relative clauses,...

Tato bakalářská práce porovnává nominální a adnominální vztažné věty s obecným antecedentem a zaměřuje se především na možnost vypuštění antecedentu. Obecné antecedenty jako time, place, thing a person mohou být v adjektivních vztažných větách vynechány, což vede k alternaci adjektivní a nominální vztažné věty. Tato práce ověřuje na základě dat získaných z Britského národního korpusu (BNC) hypotézu, že všechny obecné místní a časové antecedenty adjektivních vztažných vět mohou být vypuštěny bez výrazné změny významu věty, a pokouší se rozpoznat syntaktické a sémantické restrikce, v případech, kdy vypuštění antecedentu není možné. Jako materiál pro tuto práci sloužilo padesát příkladů adjektivních a padesát příkladů nominální vztažných vět. Bylo zjištěno, že určité konstrukce, syntaktické funkce a větné struktury zamezují vynechání antecedentu bez ohledu na jeho obecnost, často z důvodu povahy where a when, která nedostatečně signalizuje nominální funkci vztažných vět. Prostorový a temporální význam, který where a when vyjadřují, navíc zamezuje jejich výskytu s volnými předložkami a předložkami s primárně statickým užitím, které jsou v takových případech nadbytečné. Klíčová slova: vztažné věty, samostatné relativum, nominální vztažná věta, obecné antecedenty, vynechání antecedentu