Anti-Corruption policy gap: The case of Azerbaijan

Abstract

Systemic corruption remains a challenge to good governance and development in many parts of the world, while anti-corruption policies have largely been failing to prove success, despite increased international efforts. The growing scope of research literature suggests that ineffectiveness of the fight against corruption is caused by the inadequate theoretical ground that anti-corruption activities are developed on. Principal-agent model of anti-corruption interventions, which have been dominant, fall short in targeting the roots of systemic corruption and its informal institutions. As a result, a policy gap emerges between the reality of corruption and practice to curb it. By presenting the main indicators of systemic corruption and features of the anti-corruption policy gap, this thesis probes into the nature of corruption in Azerbaijan and analyzes the anti-corruption policies in place. It concludes that systemic corruption continues to prevail as a norm in Azerbaijan, while measures to fight against corrupt practices remain largely unsuccessful, due to lack of political will of principals, in contrary to the assumptions of the principal-agent framework.

Systémová korupce zůstává výzvou pro řízení a administraci státní správy v mnoha částech světa a protikorupční opatření z velké části nedocílily kýženého úspěchu, navzdory zvýšenému mezinárodnímu úsilí. Rostoucí zaměření výzkumné literatury na toto téma naznačuje, že neúčinnost boje proti korupci je způsobena právě nedostačujícím teoretickým základem doposud používaných protikorupčních opatření. Model "pán a správce" (principal-agent), který dlouhodobě dominoval v oblasti protikorupčních opatření, zaostává v zaměření na pochopení samotných kořenů systémové korupce a jejích neformálních institucí. Výsledkem této politiky je prohlubující se propast mezi skutečnou korupcí a dosavadními existujícími kroky, které se ji snaží omezit. Na příkladu hlavních ukazatelů systémové korupce a mezer v protikorupční politice, tato práce zkoumá povahu korupce v Ázerbájdžánu a analyzuje zavedené protikorupční strategie. Dospívá k závěru, že v Ázerbájdžánu nadále převládá systémová korupce, zatímco opatření k boji proti korupčním praktikám zůstávají z velké části neúspěšnými zejména kvůli nedostatku politické vůle vedoucích činitelů, což je v zásadním rozporu s předpoklady modelu "pána a správce".