Vývojová dysfázie u česky mluvících dětí předškolního věku

Abstract

Cílem této diplomové práce je ověřit metodu opakování vět jako spolehlivý ukazatel vývojové dysfázie v případě, že je kontrolována velikost pracovní paměti, a tzv. morphological richness account jako teorii vysvětlující problémy s osvojováním morfologických ukazatelů u předškolních dětí s vývojovou dysfázií (základ těchto předpokladů je vysvětlen v teoretické části práce). Praktická část práce byla inspirována výzkumem zabývajícím se dětmi s vývojovou dysfázií osvojujícími si maďarštinu (Leonard et al., 2009). Na rozdíl od výsledků maďarského výzkumu se v této diplomové práci předpoklady tzv. morphological richness account potvrdily pouze částečně. Děti s vývojovou dysfázií byly stejně úspěšné jako mladší typicky se vyvíjející děti v používání sufixů cílových verb i substantiv, v používání sufixů verb však byly obě skupiny úspěšnější. Tzv. near-miss chyby byly v obou skupinách používány často, ne však bez výjimky, u chyb v hodnotě více než jedné morfologické kategorie se neprojevila významná souvislost s frekvencí. Metoda opakování vět se ukázala jako spolehlivý indikátor vývojové dysfázie.

The aim of this thesis is to verify sentence imitation as a clinical marker of specific language impairment while controlling memory and morphological richness account as an explanation of problems with acquisition of grammatical markers in preschool children with SLI (basis of these assumptions is explained in the theoretical part of this work). The practical part of this thesis is based on the existing research in Hungarian (Leonard et al., 2009). In contrast to results in Hungarian research the support of morphological richness account is only limited in Czech. Children with SLI were as accurate as younger typically developing children in completions of target forms of verbs and nouns, while completions of target verbs were more successful than completions of target nouns. Near miss errors were prevalent, but not without exception, and relationship between substitutions and frequency in non near-miss errors was not proved. The sentence imitation turned out as a good clinical marker of SLI.