Způsoby politického čtení v postsocialistickém Česku a Polsku

Abstract

Záměrem práce je analyzovat českou literární kritiku devadesátých let z hlediska politického čtení. V první části jsou představeny základní tendence polské literární kritiky tohoto období, které jsou vzhledem k českému kontextu použity jako kontrastní rastr, který problematizuje některé předpoklady české literární historie. Ve druhé části jsou diskutovány pojmy politiky a policie (Rancière), depolitizace (Schmitt, Barthes) a ideologie (Eagleton), jež jsou přizpůsobeny specifikům českého kontextu. Praktická část je věnována politické interpretaci kritické recepce tří románů Michala Viewegha. Největší důraz je kladen na témata těchto debat, jež v sobě obsahují potlačená politická sdělení - boj o historický narativ o minulém režimu nebo spor o vysokou a nízkou literaturu, jenž v sobě zrcadlí bezradnost literárního pole způsobenou tlakem komerčního knižního trhu. Součástí této části jsou také dva exkurzy - do debat o tzv. autentické literatuře a dvou programních manifestech. Na těchto příkladech je patrné, že se české literární pole od politiky oddělilo pouze rétoricky a jeho výsledkem není jeho větší autonomie, ale naopak nereflektovaná heteronomie.

This thesis aims to analyze Czech literary criticism of the 1990s from the perspective of political reading. In the first part, the basic tendencies of Polish literary criticism are introduced: these form a contrast to the Czech context and also problematize some underlying notions of Czech literary historiography. The second part discusses the following terms: politics and police Rancière), depoliticization (Schmitt, Barthes) and ideology (Eagleton). These are adjusted to the specifics of the Czech context. The practical part of the thesis looks at the political interpretation of the critical reception of three novels by Michal Viewegh. The topics of the reception becomes the focus here: the debates around these novels include suppressed political messages such as the fight for the historical narrative of the previous political regime, or the disputes over high and low literature. These reflect the helplessness of the literary field, caused by the pressure of the commercialized book market. This part also looks at the contemporary debates on the so-called authentic literature and two program manifestoes. These examples show that the Czech literary field's proclaimed split from politics is only rhetorical: the result is not its autonomy, but an unreflected heteronomy.