Nanočásticové formy protinádorových léčiv a mechanismy ovlivňující jejich protinádorovou účinnost

Abstract

V současné době jsou onkologické choroby jednou z majoritních civilizačních chorob. Nevýhodou konvenční chemoterapie, které má počátek ve 40. letech minulého století, je její nespecifický účinek, tudíž toxické působení cytostatik i na zdravé buňky. Pokud se však cytostatikum vloží do nanotransportéru, dojde tak ke zvýšení jeho specifické účinnosti a snížení negativních vedlejších účinků. Jedním z možných nanotransportérů je protein apoferritin (bílkovinná složka ferritinu, proteinu nesoucího železo), který obsahuje lehké a těžké podjednotky lišící se svou funkcí při vychytávání železa. V této bakalářské práci byla studována schopnost apoferritinu enkapsulovat dvě cytostatika (ellipticin a doxorubicin) v závislosti na jeho původu a zastoupení lehkých a těžkých apoferritinových podjednotek.

Currently, cancer is one of the major diseases of civilization. The disadvantage of conventional chemotherapy, which began in the 1940s, is its non-specific effect, so the cytostatics are toxic to healthy cells. However, if the cytostatic is inserted into a nanotransporter, it increases its specific efficacy and reduces the negative side effects. One of the possible nanotransporters is protein called apoferritin (a protein component of ferritin, an iron-carrying protein) that contains light and heavy subunits differing in their function in iron uptake. In this bachelor thesis, the ability of apoferritin to encapsulate two cytostatics (ellipticine and doxorubicin), depending on its origin and the proportion of light and heavy apoferritin subunits, was studied.