Obraz nebeského shromáždění ve Starém zákoně a literární paralely starověkého Předního východu
The heavenly council imagery in the Old Testament and its parallels in the literatures of the ancient Near East
dissertation thesis (DEFENDED)
View/ Open
Permanent link
http://hdl.handle.net/20.500.11956/10855Identifiers
Study Information System: 24475
Collections
- Kvalifikační práce [23729]
Author
Advisor
Referee
Ryšková, Mireia
Hruška, Blahoslav
Faculty / Institute
Faculty of Arts
Discipline
Literatures of Asia and Africa
Department
Department of Middle Eastern Studies
Date of defense
13. 6. 2007
Publisher
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaLanguage
Czech
Grade
Pass
Obraz nebeského shromáždění je ve starozákonních perikopách literárním tématem, převzatým z kulturní tradice starověkého Předního východu jako podkladový eikón, podtrhující slovo Božího výroku. Podrobněji popsané výjevy trůnícího svrchovaného boha uprostřed družiny "svých" jsou doloženy v mytologických zlomcích ugaritských básní o Baalovi, mezopotamských eposech Enúma eliš, Etana, Nergal a Ereškigal, a především v kombinovaných obrazně-textových rituálech egyptských nekropolí. Z jejich explicitně soudního charakteru lze chápat starozákonní eikón jako implicitní zvěst o suprahistorickém Božím zasedání, zobrazeném na principu metafory a analogie, v němž k historickému aktéru zaznívá Boží hodnocení jemu svěřené role z hlediska definitivního Božího záměru. Boží Postava je zobrazena jako svrchovaný vládce a soudce, "nebeský dvůr" mlčky dosvědčuje Boží úradek. Před Božím soudem stojí podle archaického rozvržení pozemský král, odpovědný Pánu vesmíru za výkon vlády. V prorocké teologii dějin je souzen Boží lid Izrael (Izajáš) a v mudroslovném dialogu vzdorující člověk - filosof, jejž reprezentuje postava Joba. Satan jako žalobce u soudu obviňuje Joba z pokrytectví, přičemž formuluje materialistickou tezi náboženství podle zásady do ut des. Víra bez hmotného zdůvodnění je nepochopitelná. Job se svou krizí prošlou...
Adopted from the cultural tradition of the Ancient Near East, the heavenly council imagery is used in the Old Testament body as a literary theme in the shape of a background image, or eikon, to support the force of the Divine statement. More developed descriptions of this minimized image are evidenced in mythological fragments of Ugaritic Baal poetry, in the Mesopotamian epic of Enuma eliš, Etana, Nergal and Ereškigal, as well as in the combined text-picture ritual literature of Egyptian necropolises. The Divine Sovereign is pictured sitting on throne among the council of his kin. The obvious judgment character of these scenes suggests the same implicit action in process in the Old Testament image. God's council sits permanently, in suprahistorical dimension, viewed through metaphor and analogy. From there the Divine statement is transmitted to a historical performer of a role defined and entrusted to him by God in His ultimate plan. The figure of God is thus shown as that of a supreme ruler and judge. The heavenly council stands in silent consent to His decision. The judged one is the earthly king in his responsibility to the Lord of the universe for carrying out administration of the land. The prophetic theology of history sees the judgment passed on Israel - God's people (Isaiah) while wisdom (Job)...