Teorie personalismu v zahraniční politice. Případ vztahu Turkmenistánu vůči Afghánistánu v období prezidenta Berdimuhamedowa

Abstract

This work focuses on the adaptation of personalism to foreign policy, which is analysed on a case study of foreign policy of Turkmenistan towards Afghanistan under president Berdimuhamedow's rule. The adaptation is based on the deduction from the basic attributes of personalism, which were obtained through the synthesis of the theories of neopatrimonialism, personalism and patronal presidentialism. The main characteristic of foreign policy of personalist regimes is the leader's undivided power over it, which can be observed on the fact that foreign policy follows and supports the leader's internal policies and goals. The adaptation of personalism to foreign policy making and these characteristics are confirmed by Turkmenistan's foreign policy towards Afghanistan, in which Berdimuhamedow plays a key role. The main foreign policy objective in the political sphere is to maintain friendly relations with both the Afghan government and the Taliban to avoid potential spill over of the Afghan conflict into Turkmenistan, which could undermine Berdimuhamedow's power and patron- client network. The foreign trade policy aims to diversify the Turkmen exports, to loosen dependency on traditional partners and raise money to sustain the regime and president's client network. Concerning the security issues, there...

Tato práce se zaměřuje na adaptaci personalismu na zahraniční politiku, kterou zkoumá na případové studii zahraničních vztahů Turkmenistánu vůči Afghánistánu za vlády prezidenta Berdimuhamedova. Adaptace vychází z dedukce ze základních atributů personalismu, které byly získány pomocí syntézy teorií neopatrimonialismu, personalismu a patronálního prezidencialismu a analyticky zkoumá adaptaci na roli Berdimuhamedova v zahraniční politice státu. Mezi hlavní charakteristiky zahraniční politiky personalistických režimů patří vůdcova plná moc nad ní, která je dobře pozorovatelná na tom, že zahraniční politika sleduje a podpoří vnitřní politiku a cíle vůdce. Adaptaci personalismu na zahraniční politiku a tyto charakteristiky potvrzuje zahraniční politika Turkmenistánu vůči Afghánistánu, v níž hraje Berdimuhamedov klíčovou roli. Hlavním cílem v politických vztazích je udržování přátelských vztahů s afghánskou vládou i Tálibánem a předejít tím přelití konfliktu do Turkmenistánu, což by mohlo oslabit Berdimuhamedovu moc a patron-klientskou síť. Berdimuhamedov se snaží diverzifikovat turkmenský export proto, aby byla snížena závislost na tradičních obchodních partnerech, a aby získal dostatek financí k udržení režimu a své klientské sítě. Co se týče problematiky bezpečnosti, tak lze pozorovat snahu...