Bílý lotos

Abstract

Učení bílého lotosu, hnutí bílého lotosu, tradice bílého lotosu ... Nejčastěji vyvolají tyto pojmy představu náboženských skupin1 vycházejících z buddhistické tradice čisté země a připravených ve jménu příchodu budoucího buddhy Maitréji vyvolat povstání. Z obecných děl a encyklopedií2 se většinou dozvídáme, že učení bílého lotosu (bailianjiao) bylo založeno ve 12. století mnichem Mao Ziyuanem v rámci buddhistické tradice čisté země. Stoupenci této tradice se snažili dodržováním pravidel správného života a opakováním jména buddhy Amitáhby dosáhnout znovuzrození v Amitábhově čisté zemi. K této základní doktríně se pak v průběhu dějin přidávaly další myšlenky a učení, jako třeba taoistická stvořitelská mytologie, lidový taoismus, mileniaristické učení buddhy Maitréji a manicheismus.3 Stoupenci hnutí vytvářeli širokou, decentralizovanou síť se základnami v místních komunitách. Díky eschatologickému učení bylo možné mobilizovat masy následovníků proti existujícímu státnímu systému. Tato schopnost hnutí bílého lotosu se projevuje v četných povstáních, kdy jako první velké bývá uváděno povstání Rudých turbanů na konci vlády dynastie Yuan. Následující text chce na základě práce s novějšími studiemi poukázat na to, že takovéto chápání bílého lotosu jako linie propojující songské laické buddhistické hnutí, rebelii...