Vnucené uznání: vztah identity a jednání v díle Frantze Fanona

Abstract

In my work I would like to focus on a relation of two notions very important in the works of Frantz Fanon. These two notions are identity and agecny. How does a colonised subject's idenity transform in the frames of anticolonial praxis. The two notions also stand in a relation to another notion - which is recognition. In colonial reality functions only a one-way recognition which so to say unwanted and forced. This kind of recognition does not reflect the reality colonised subject is in and it leaves him or her paralyzed. So is the anticolonial praxis a question of identity or of agency? What is a "lived experience of a black"? What is Fanon's opinion of Sartre's theory of recognition and how does he reforms Hegel's master and slave dialecitcs? I will also rely my work on contemporary postcolonial theory.

Ve své práci se budu věnovat vztahu identity a jednání uvnitř kolonizovaného subjektu, tj. jakým způsobem se identita tohoto subjektu transformuje v rámci jeho emancipační aktivity. Taková problematika je pojena s pojmem uznání. To je ve Fanonových očích ze strany kolonizovaného subjektu jednostranné a v podstatě nechtěné, protože nereflektuje skutečnost, ve které se kolonizovaný subjekt nachází, čímž je subjekt do jisté míry paralyzován. Zároveň je však toto uznání vždy nutné. Vyvstává zde tedy otázka, zdali je problém politického útlaku a odporu proti němu problémem identity, či primárně jednání? Co je tedy "prožitá zkušenost černocha"? Jak se Fanon staví k Sartrově teorii uznání a jak aktualizuje Hegelovu dialektiku Pána a raba? Svou práci budu mj. opírat také o současnou postkoloniální teorii, skrze kterou bych chtěl Fanonovy teze zasadit do současného myšlení.