Pojem lidského světa v myšlení Hannah Arendtové

Abstract

Práce se zabývá koncepcí lidského světa v myšlení Hannah Arendtové. Východiskem zde bude rozdíl mezi existencí člověka v přírodě a ve světě. Druhou z nich lze chápat jako svým způsobem umělou, jelikož člověk sám je pro autorku tvůrcem světa. Z toho vyplývá i rozdíl v možnostech, které může člověk naplňovat během světské existence a těch, které jsou mu dány jakožto bytosti přírodní. Cílem práce bude sledovat zakládání vztahu člověka ke světu v době antické a jeho postupné proměňování v průběhu dějin. Pokusíme se ozřejmit, proč se autorka ve velké míře obrací k antice jakožto základu pro své úvahy a stejně tak prozkoumáme otázku, jakou toto obracení se do minulosti může mít souvislost s fenoménem odcizení světu.

The thesis main focus is the conception of the human world in Hannah Arendt's thinking. We will base our analysis on the difference of the human existence in nature and in the human world. The latter can be thought of as artificial, because for Arendt man is the creator of his world. This results in a difference in possibilities that man has in the world contrary to those he has in nature. The goal of this thesis will be analysing the foundation of the relation of man to the world in the ancient era and its constant changing in history. We will try to make clear, why is Arendt turning back to the ancient era as a basis for her thoughts and we will ask what is the connection of this looking back into the past with the phenomenon of world-allienation.