Karel Teige a mizení aury

Abstract

In my thesis I apply Walter Benjamin's thought as interpretative framework to Karel Teige's texts and I focus on notions of aura and autonomy. In the first chapter I initiate my exposition with reading Benjamin's notion of aura as spatiotemporal continuity of an artwork, its uniqueness if it is valued by society. I refuse that Benjamin rejects the autonomy of an artwork as opposite to its tendentiousness and political commitment. Benjamin's proclamation of the politicization of art from the conclusion of The Work of Art in the Age of its Technological Reproducibility is supposed to be read as the literarization of the conditions of living from his text Autor as Producer. In conclusion is admitted that this demand can be read as a rejection of autonomy of art as it is concieved in Peter Bürger's Theory of the Avant-Garde. In the second chapter I handle Teige's examination of phenomena which can be described by Benjamin's terminology as liquidation of aura. It is claim that Tegie as well as Benjamin rejects to award an original with a special status. Attention is payed to Teige's emphasis on democratization of artwork reception and to his practical artistic activity in nonauratistic media: to image poems and typography. In the third chapter is discussed what was Teige's attitude to autonomy of...

V práci přistupuji skrze rámec myšlení Waltera Benjamina k textům Karla Teiga a u obou těchto myslitelů se věnuji především pojmům aury a autonomie. V první kapitole si připravuji půdu výkladem Benjaminova pojetí aury, kterou interpretuji jako časoprostorovou kontinuitu, jedinečnost uměleckého díla, je-li společensky oceňována. Následně se vymezuji vůči čtení, podle nějž Benjamin odmítá autonomní umělecké dílo v tom slova smyslu, že požaduje dílo tendenční, politicky angažované. Benjaminovo volání po politizaci umění ze závěru Uměleckého díla ve věku jeho technické reprodukovatelnosti navrhuji číst jako literarizaci životních poměrů z textu Autor jako producent. Nakonec připouštím, že tento požadavek lze skutečně číst jako odmítnutí autonomie uměleckého díla tak, jak s tímto pojmem pracuje Peter Bürger v Teorii avantgardy. Ve druhé kapitole se zabývám Teigovým zkoumáním fenoménu popsatelného skrze benjaminovskou interpretaci jako mizení aury. Shledávám, že Teige stejně jako Benjamin odmítá přiznat originálu uměleckého díla zvláštní status. Všímám si rovněž důrazu, který Teige klade na demokratizaci recepce uměleckého díla. Následně se pak zaměřuji na Teigovu praktickou uměleckou činnost v neauratických médiích: na obrazové básně a typografii. Ve třetí kapitole se krátce věnuji Teigovu požadavku...