Role náhody v novo-mediálním umění na příkladu tvorby Zdeňka Sýkory

Abstract

Práce mapuje využití principu nahodilosti v umělecké činnosti se zaměřením na umění výtvarné a zasazením české tvorby do světového kontextu. V rámci práce se ověřuje hypotéza, zda se náhoda v rukou umělce stává nástrojem, jak objektivizovat své dílo a přiblížit se obecným principům figurujícím v přirozeném světě, což tvorbě dle předpokladu dodává novost a v důsledku zvyšuje její uměleckou hodnotu. Text otevírá etymologický výklad pojmu náhoda, dále sleduje fenomén nahodilosti v různých společenských sférách, a nakonec představí umělecké směry a konkrétní díla, která náhodu systematicky využívají. Přehled avantgardního umění a abstrakce první poloviny 20. století umožní interpretovat principy nahodilosti i v počítačovém umění. Práci zakončuje detailní analýza díla Zděňka Sýkory, ve kterém se podle autorky zrcadlí vývojová linie předpočítačového umění spolu se zlomovým přechodem na digitální nástroje. Závěr práce odkrývá různorodost využití principu nahodilosti ve světě umění a nachází společný dělitel v objektivizující funkci, resp. z ní vycházející estetické hodnoty. Skrze tento výklad zasazuje práce Zdeňka Sýkoru do kontextu světového umění a rozšiřuje jeho výklad jakožto počítačového umělce na komplexní interpretaci se silným zakořeněním v krajinomalbě.

The paper maps the use of the principle of randomness in artistic activity with a focus on visual art and the placement of Czech art into the world context. It examines the hypothesis whether randomness in the hands of the artist becomes an instrument to objectify his or her work and to approach the general principles of the natural world, which, according to the assumption, add novelty and consequently increases its artistic value. The text begins with an etymological interpretation of the concept of randomness, further observes the randomness as phenomenon in various social spheres, and eventually presents the artistic movements and artworks that systematically use randomness. An overview of avant-garde art and abstraction of the first half of the 20th century will allow the author to interpret the principles of randomness used in computer art. The work concludes with a detailed analysis of Zdeněk Sýkora's work, in which, according to the author, the development line of precomputational art is mirrored, along with a breakthrough to digital tools. The conclusion of the work reveals the diversity of the application of the principle of randomness in the art world and finds a common divisor in the objectivizing function, respectively the rising aesthetic value. Through this interpretation, Zdeněk...