Blízká pravda vzdálených metafor: Jak metafory tvoří svět

Abstract

Práce se zabývá metaforou a jejím místem ve filosofii. Pomocí Aristotela, Nietzscheho, Ricoeura a dalších se věnuje pojetí metafory jako přenosu a zkoumá důsledky, které z tohoto pojetí plynou pro podmínky pravdivosti. Nejprve se zaměřuje na zkoumání povahy metafory v souvislosti s dřívější filosofickou tradicí. Poté se zabývá kategoriemi podobnosti, jazykového významu a obraznosti jako základních konstituentů metaforického výrazu. Dále přehodnocuje distinkce přeneseného a doslovného významu a živých a mrtvých metafor, aby bylo možné nahlédnout na metaforu jako na kreativní jazykový princip, jehož primární charakteristikou je, že zpřítomňuje a přibližuje.

The thesis deals with a metaphor and its place in philosophy. It engages in a concept of metaphor as a transference with a help of Aristotle, Nietzsche, Ricoeur, and others, and explores consequences which follow from such a concept in the perspective of truth conditions. Firstly, it focuses on an exploration of a nature of the metaphor with a relation to an earlier philosophical tradition. Secondly, it examines categories of similarity, reference and imagination as fundamental constituents of metaphorical utterances. Furthermore, it also re-evaluates the distinction between literal and figurative meaning and living and dead metaphors to uncover the metaphor as a creative principle of language, which is characteristic by its actualizing and approaching power.