Pension Systems Sustainability in the European Union

Abstract

This thesis explores the future of pension systems of the European Union and Norway in the period between years 2016 and 2080. Due to demographic trends in fertility and life expectancy the number of people in working age declines and the number of people applicable for public pensions grows. This leads to increase in pressure put on public pensions and increase in pension expenditure in terms of GDP. By using EUROPOP2015 population predictions together with several economic predictions from the 2018 Ageing Report this thesis tries to capture future scenarios of pension expenditure. The results suggest significant challenges for most countries in the EU. We further analyse the results under different series of demographic assumptions identifying fertility as the most important factor and noticing different behaviour among states of Western and Eastern Europe. Finally, we try to test possible parametric solutions to compensate for increases in pension expenditure. We arrive at the conclusion that 8-10 year increase in pensionable age would stabilize the expenditure up to the year 2080 and a similar result would be achieved by nominal pension growth being equal to only 60% to 70% of nominal wage growth.

Tato bakalářská práce se zabývá budoucností penzijních systémů Evropské unie a Norska v období mezi lety 2016 a 2080. Z důvodu demografických trendů v hodnotách porodnosti a střední délky života počet lidí v produktivním věku neustále klesá a počet lidí s nárokem na státní penze roste. Toto vede ke zvýšení tlaku na státní penzijní systém a nárůstu výdajů na statní penze vzhledem k HDP. S použitím populačních predikcí z modelu EUROPOP2015 společně s několika ekonomickými predikcemi z takzvané "2018 Ageing Report" se tato práce snaží popsat možné scénáře vývoje výdajů na penze. Výsledky naznačují velké problémy pro mnoho zemí Evropské unie. Výsledky jsou dále analyzovány za pomocí jiných vstupních demografických parametrů. Nejdůležitějším faktorem se při této analyse zdá býti porodnost. Dále pozorujeme jiné chování mezi státy Východní a Západní Evropy. Nakonec jsou vyzkoušena možná parametrická řešení, která jsou schopna vyrovnat nárůst penzijních výdajů. V této analýze jsme zjistili, že zvýšení důchodového věku o 8 až 10 let by bylo dostačujícím na stabilizaci budoucího vývoje penzijních výdajů do roku 2080 a podobné výsledky vykazuje i nastavení růstu penzí na 60%-70% růstu mezd.