Barokní krajinotvorba. Srovnání přístupu Šliků a Sasko-Lauenburských

Abstract

Výzkum raně novověké krajiny doby baroka byl často spojen s určitým typem idealizace vztahu předmoderního člověka k jím obývané krajině. Na příkladu sedmnácti panství sasko- lauenburských vévodů a jejich dědiček jsem se pokusil ukázat, že přístup ke krajině byl funkčnější a pragmatičtější oproti tomu, jak ho nazírala dosavadní literatura. Šlechtická reprezentace a legitimizace moci byla při dobové krajinotvorbě zdůrazňována stejně jako privilegovanost katolického náboženství. Komparací činnosti Sasko-Lauenburských spolu se specifickou šlikovskou komponovanou krajinou v oblasti Kopidlna, Starých Hradů a Veliše vynikly obecné, nebo naopak některé zvláštní rysy tehdejší krajinotvorby.

Studying the early modern landscape during the baroque period was often linked to some kind of idealization of the relationship between the pre-modern man and the landscape they lived in. On the example of the 17 Saxe-Lauenburg manor districts I pointed out that the approach to the landscape used to be more functional and pragmatic than the existing literature assumed. The aristocratic representation and power legitimization was historically emphasised by building the landscape after the Thirty Years' War as well the dominancy of Catholicism. Comparing activities of the Saxe-Lauenburgs with the Schlick family and their exceptional composed landscape around Kopidlno, Staré Hrady and Veliš some common and particular trends in the making of landscape became apparent.