Komunikační a formální hlediska užívání přejímek

Abstract

Příspěvek se zabývá postavením přejatých a domácích synonymních prostředků v české slovní zá-sobě. Lexikální dublety typu přejaté slovo — domácí ekvivalent bývají tradičně uváděny jako pří-klady úplné synonymie, a to i přes zřejmou rozdílnost jejich stylové platnosti a distribuce a popíráníprincipu jazykové ekonomie. V předkládaném textu se soustřeďujeme na základní aspekty, jimiž jemožné tato synonyma i přes shodu jejich designačních významů rozlišovat, především na rozdílnostjejich funkčního potenciálu a vlastností expresivních, kolokačních, asociačních, etymologickýcha dalších. Pozornost je věnována také struktuře a formě těchto výrazů, která může ovlivňovatjejich fungování v jazyce se zřetelem k předpokladu odlišného vnímání lexémů synchronicky cizíchve srovnání s jejich domácími protějšky.

The paper deals with the status of borrowed and native synonyms in the Czech vocabulary. Lexicaldoublets of the loanword — native equivalent type are usually stated as examples of absolute synonymy,regardless of evident differences of their stylistic characteristics and distribution, as well asevidence against the principle of language economy. Within the presented paper we concentrate onthe basic aspects of differentiation of these synonyms, in spite of correspondence of their designativemeanings, namely divergence of their functional potential and their expressive, collocative, associativeand etymological features. We focus also on the structure and form of these words as theycan influence usage of these words with respect to an assumption of a different perception of synchronicallyforeign lexemes in comparison with their native counterparts.