Indian Government’s Policies for the Welfare of War Widows and Dependents of Martyred Soldiers (1947–2000)

Abstract

Indická armáda — založená roku 1903 a výrazně rozšířená po první i druhé světové válce — je jedna z největších armád na světě. Tato studie analyzuje sociální politiku britské a indické vlády ohledně padlých vojáků indické armády v období před a po získání indické nezávislosti, se zvláštním zřetelem na válečné vdovy. Studii tvoří podrobná analýza politiky a přístupů přijatých vládou v oblasti sociálního zabezpečení válečných vdov a pozůstalých po padlých vojácích. Autorka dochází k závěru, že přestože ekonomické debaty o pomoci válečným vdovám a pozůstalým existovaly již v minulosti, teprve po získání nezávislosti byly možnosti v oblasti sociálního zabezpečení zásadně navýšeny. Studie přináší historický kontext pro nedávný vývoj v oblasti sociální politiky indické vlády vůči indické armádě.

Indian army, which was founded in 1903, is one of the largest armies in the world, and rapidly increased after World War I and II. This study describes the welfare policies of British and Indian Government for the martyred soldiers of Indian Army during the pre and post-independence periods, respectively, with particular focus on the war widows. The study is based on a detail historical analysis of policies and schemes adopted by the governments for the welfare of the dependents and war widows of martyred soldiers. It was found that economical discourses continue to war widows and dependents of the martyred soldiers, however, the facilities have been increased after independence. This study provides a historical context for recent developments in welfare policies of Indian government to the Indian Army.