Hospodářská spolupráce totalitních režimů na příkladu Německa a Sovětského svazu v letech 1939–1941

Abstract

Výzkum se zabývá německo-sovětskými hospodářskými vztahy v letech 1939–1941. Studie kvantifikuje sovětské dodávky exportované v daném období do německé ekonomiky, předkládá celkovou obchodní bilanci a analyzuje faktory plnění smluvních závazků. Sotva dvouletý obchodní vztah poskytl více krátkodobých výhod německé válečné ekonomice, především z kvantitativního hlediska. Obchod pomohl Hitlerovi částečně vyřešit dovozní závislost a získat dostatek surovin důležitých pro válečnou výrobu, a to především v prvních měsících válečného konfliktu. S ohledem na strukturu obchodu byl stalinský režim pro nacistickou ekonomiku významný především dovozem surovin a potravin. Recipročně Hitlerovo Německo reprezentovalo důležitý zdroj technologických postupů a zbrojní produkce. Plnění obchodních kontraktů ovlivňovaly válečné operace, strategické plány, smluvní podmínky a další faktory.

This study deals with German-Soviet economic and political relations from 1939 to 1941. It quantifies Soviet deliveries exported to German economy in given period and analyzes the factors of the fulfillment of contractual obligations. A barely two-year business relationship provided more short- -term benefits to the German war economy, especially in quantitative terms. The trade helped Hitler to solve dependence on imports and to obtain enough raw materials necessary for war production, namely in the first months of the armed conflict. With regard to the structure of trade, the Stalinist regime was particularly important for the Nazi economy because of imports of raw materials and food. Reciprocally, Hitler’s Germany represented a notable source of technologies and arms production. Business contracts completion was affected by military operations, strategic plans, contract terms and conditions, and other factors.