Fenomén smrti

Abstract

The following work explores the phenomenon of death, one of the oldest questions of mankind. It tracks the evolution of the perception of death in the tradition of European Thought since the intention for eternity, through the gradual replacement of eternity with the pursuit of immortality, which ends up in nihilism. It also follows the gradual obfuscation of the death question to a state, where we do not understand our own death. In the second part we formulate paths from the implied nihilism through being to death and the authentic existence from Martin Heidegger, the oblation love from Gabriel Marcel, and experience with death of the nearest from P. L. Landsberg. Following these three philosophers we then formulate the concept of a concrete world as a world tied with us and therefore the non- indifferent world. In the third part of the thesis we project the whole issue into the education domain, which we formulate as an education to death, to love, and to courage. Education such as the one that teaches us to be, cannot avoid death. On the contrary, it is its core theme.

Následující práce zkoumá fenomén, který patří k nejstarším otázkám člověka, fenomén smrti. Sleduje vývoj vnímání smrti v evropské myšlenkové tradici od intence k věčnosti, přes postupné nahrazení věčnosti úsilím o nesmrtelnost, které ústí v nihilismus. Dále sleduje postupné zatemňování otázky smrti až do stavu, kdy vlastní smrti nerozumíme. V druhé části práce se pokoušíme formulovat cesty z naznačeného nihilismu a to přes bytí k smrti a autentickou existenci u Martina Heideggera, oblativní lásku Gabriela Marcela a zkušenost se smrtí blízkého u P. L. Landsberga. Na základě těchto tří filosofů pak formulujeme koncepci konkrétního světa jako světa s námi svázaného a tudíž ne-lhostejného. Ve třetí části práce celou problematiku promítáme do oblasti výchovy, kterou formulujeme jako výchovu k smrti, k lásce a k odvaze. Výchova jako ta, která učí být, se smrti nemůže vyhnout, naopak je jejím stěžejním tématem."