Psychoterapie jako vzdělávací systém stav systému vzdělávání v České republice

Abstract

Během studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jsem se ke konci roku 1997 dozvěděl o možnosti přihlásit se do výcviku ve skupinové psychoterapii. Příliš jsem nevěděl, o co se jedná, ale z povšechných informací jsem nabyl dojem, že se naučím být terapeutem, dokáži vést skupinové terapie a terapeutické komunity, osvojím si mnoho psychoterapeutických technik a možná se dozvím i něco o sobě samém. V té době jsem měl určité problémy se svojí studijní morálkou a vlastně mi nebylo jasné mé budoucí profesní zaměření. Od dětství jsem jezdil s turistickými oddíly na výpravy a tábory, byl jsem ovlivněn Setonovým woodcraftem a tušil, že můj zájem je orientován tímto směrem. Během dospívání jsme se s kamarády zajímali o kulturu Indiánů Severní Ameriky a některé jejich obřady jsme zkoušeli i praktikovat. Tyto zážitky mě utvrzovaly i v přesvědčení, že práce s malými skupinami je výborným prostředkem pro výchovu i vzdělávání dospívajících. Vycvičit se skupinovým terapeutem bylo pro mne možností, jak porozumět procesům probíhajících ve skupině a využívat je při práci s mládeží. Nabízela se mi tak možnost jednak porozumět sobě, profesně se orientovat a najít motivaci ke studiu mnou zvoleného oboru. Velkou překážkou pro mne ovšem byla finanční stránka výcviku. Během tří a půl let jsme měli za cca 600 výcvikových hodin zaplatit 40 až 60 tisíc korun. Tato částka mi připadala nesmírná. Přesto jsem se nakonec, i vzhledem k mým stoupajícím osobním i studijním potížím, rozhodl přihlásit se.