Psychické zatížení pracovníků úřadů práce při zprostředkování zaměstnání

Abstract

Na počátku 90. let vznikly v ČR v souladu s platnou legislativou úřady práce, jejichž důležitou činností je zprostředkování práce pro uchazeče. Vzhledem k charakteru této činnosti se jedná o službu, administrativní činnosti nejsou dominantní. Tzn., že by mělo jít v první řadě o kontakt s klientem, zjištění požadovaného množství údajů a realizaci nabídky zaměstnání, kterou by klient akceptoval a aby nabídka byla co nejvíce v souladu s jeho možnostmi a požadavky. K tomuto je potřebné zvládnout nutné legislativní podklady, ovládat databáze údajů v počítačové i klasicky psané formě, umět komunikovat s klienty nejen v klidných, ale i vypjatých situacích a zvládat vlastní životní situace vyplývající z kontextu zaměstnání a dalších interpersonálních situací. Hlavní role v tomto nelehkém úkolu připadá na úřadech práce zprostředkovatelům a zprostředkovatelkám práce. Jsou v každodenním kontaktu s klienty všech možných věkových kategorií, různého sociálního statusu a v neposlední řadě i s klienty patologicky akcentovanými, ať už v osobnostní nebo sociální rovině. Tento druh kontaktu přináší jak příjemné zážitky, tak i chvíle nepříjemné a jak se občas ukázalo, tak i ohrožující a nebezpečné. Proto je tato pracovní činnost zdrojem psychického napětí a nezřídka i intrapsychických konfliktů, které mají vliv na psychické a posléze na somatické zdraví. Pokud nejsou včas konflikty odhaleny a řešeny, jsou zdrojem výše uvedených potíží, které se pak v různé míře manifestují v interpersonální sféře, v zaměstnání a v rodinném životě. Jedním z hlavních cílů rigorózní práce bylo odhalení zdrojů psychické zátěže.