Poradenské a vzdělávací služby pro rodiny sluchově postižených dětí v ČR

Abstract

Tématem mé diplomové práce Je pOpIS poradenských a vzdělávacích služeb pro rodiny se sluchově postiženými dětmi v naší zemi. Deskripce určitých aktivit je ovšem pouze vrcholem předkládaného textu. Ten má skrze objasnění a odkrytí multidisciplinárních problémů, které v sobě vada sluchu skrývá, obhájit nezbytnost existence kvalitních poradenských a vzdělávacích služeb pro rodiny sluchově postižených dětí a také osvětlit jaký vztah vidím ve mnou zvolené problematice ke vzdělávání dospělých. Centrálním problémem vad sluchu je více či méně omezená možnost postiženého komunikovat mluvenou řečí, omezení se týká složky receptivní i složky expresivní. Dítě s těžkou vadu sluchu se tak stává cizincem ve vlastní rodině. Udává se, že 90 % těžce sluchově postižených dětí se narodí slyšícím rodičům, nepodaří-li se odstranit v těchto rodinách dostatečně komunikační bariéry, má to značný vliv na psychický, intelektuální a emocionální vývoj těchto dětí. Jejich primární socializace a výchova v rodině může být do značné míry omezena. Běžně si rodičové postižených i zdravých potomků neuvědomují, že takovéto funkce jsou rodině vědci humanitních oborů tradičně připisovány. Jde totiž o přirozený proces. Dítě přebírá vzory chování, normy a hodnoty nejprve rodiny, později dochází ke vlivu i jiných činitelů. Jak k tomuto přizpůsobování se dochází je vysvětlováno, jak uvádí Geist (1992, s.407), v zásadě dvojím způsobem. První část vědců vysvětluje proces socializace učením. Další teorie se opírají o symbolický interakcionizmus, jenž vznik sociálního Já vysvětluje každodenními vzájemnými interakcemi, v nichž důležitou roli hraje společná komunikace.