Konstruktivizmus ve výuce názvosloví organické chemie

Abstract

Názvosloví organických sloučenin je jedním ze základních stavebních kamenů výuky chemie. Poslední změnou prošlo v roce 1993. Z analýzy dostupných středoškolských učebnic chemie vyplynulo, že se názvosloví věnují velice stručně. K výuce používají instruktivní, na dedukci založený přístup výuky, který je v kontrastu se soudobými přístupy k výuce. To je opodstatněním pro tvorbu alternativního postupu a ověření jeho použitelnosti ve výuce. V této práci jsou představeny dva pracovní listy, které se věnují úvodu do názvosloví organických sloučenin. Vytvořená metodika byla dána k posouzení učitelům na gymnáziích. Podle jejich reakcí byl tento materiál žáky pozitivně přijat. Kladně jej hodnotili i sami učitelé. Poznámky získané pilotáží byly do materiálu zapracovány a může tak být vyzkoušen na větším, reprezentativním vzorku.

Organic chemistry nomenklature is one of the most importatnt matter of chemistry education. Its last change occured in 1993. The available high school chemistry textbooks, which have been analized, deal with nomenclature very briefly. They use the instructive educational approach which is mostly based on deduction. However, it is contrary to the contemporary attitude of education. This is the substantiation for creating the alternative procedure and verifying the availability in practice. This work presents two worksheets that deal with the introduction of the organic chemistry nomenclature. This is the substantiation of creating the alternative procedure and verifying the availability practice. This metodology has been assesed by teachers of grammar schools. Due to the reactions, the material was positively evaluated not only by students but also by teachers themselves. Remarks acquired by piloting were incorporated into the material and can therefore be tested on a larger representative sample.