Ontologicko-ontický rozvrh podmínek a předpokladů neautentického pobytu na příkladu neautenticky uměleckého díla

Abstract

The thesis deals with the issue of authentic or inauthentic work of art in the context of philosophy of authentic / inauthentic mode of existence (Dasein) as it was developed by Martin Heidegger in his Time and Being. The reason for addressing this issue is an effort to open the possibility of understanding authenticity or inauthenticity of individual Dasein in the manner which grasps it in the act of its performance, i.e. as a singular event. Thinking of authentic / inauthentic work of art demonstrates the limits of approach which understands authenticity only as certain originality or "selfness" which should belong to something authentic or inauthentic, almost like its accident. This thesis is therefore concerned with what is revealed if the concept of authenticity is transposed to a work of art. Since it is the subject who can make the act of performance of authenticity happen, the author and the recipient of the authentic / inauthentic work of art are problematized as well. When dealing with the work of art with respect to its temporality (historicality) or its being, the thesis also provides room for the issue of perception of the work of art. The resemblance of the author and the recipient is thus revealed and so is the necessity to learn to see not only artworks as such but to see them...

Předkládaná práce se zabývá otázkou autenticky resp. neautenticky uměleckého díla v kontextu myšlení autentického, resp. neautentického modu pobytu tak, jak téma autenticity rozvinul Martin Heidegger ve svém díle Bytí a čas. Důvodem pro tematizaci otázky je snaha otevřít možnost myslet autenticitu či neautenticitu pobytu způsobem uchopujícím ji v jejím výkonu, tj. jako událost, jíž je vlastní její významně ji náležející charakter. Myslet autenticky, resp. neautenticky umělecké dílo ukazuje na hranice přístupu vnímající autenticitu pouze ve smyslu jisté původnosti či "svojskosti", jež by měla "náležet" něčemu, co má být autentické či neautentické, téměř na způsob případku. Proto se práce věnuje tomu, co se ukáže, pokud je myšlení autenticity přeneseno na umělecké dílo. Protože tím, co "výkon" autenticity může vůbec založit, je subjekt, je při promýšlení neautenticky, resp. autenticky uměleckého díla problematizován i jeho autor a příjemce. Při zabývání se uměleckým dílem s ohledem na jeho časovost či např. bytnost je proto dán prostor i otázce vidění, resp. vnímání uměleckého díla. Přitom se ukazuje podobnost autora s příjemcem, ale rovněž i to, že je třeba se učit vidět (nejen) umělecká díla, ale především autentickým způsobem. Tím se téma obrací nazpět k otázce autentického pobytu, jinak tuto...