Dramaturgie de Corneille dans Médée

Abstract

Studie s názvem : La Dramaturgie de Pierre Corneille dans Médée, se zabývá problematikou barokní a klasicistní estetiky v divadelní hře, Médea. Cílem práce je zhodnotit charakter Corneillovy verze Médei nejen v kontextu antické a dobové literární kritiky, ale i v rámci působení zmíněných estetik. Za tímto účelem byla práce rozdělena do následujících kapitol: 1. Úvod, 2. Divadelní hra nacházející se na rozhraní dvou estetik, 3. Divadlo vnímané zrakem i sluchem, 4. Pod tíhou nesčetných pravidel, 5. Závěr. Kapitola 2. nejprve podává stručný popis divadelní tvorby 17.století. Následně se zabývá problematikou barokní estetiky a prezentuje koncepci Jeana Rousseta, Bruce Morissetta a Raymonda Lebèga. Kapitola 3. vychází z koncepce barokní estetiky Raymonda Lebéga, zaměřující se na zobrazení smrti a násilí na jevišti. Ta byla následně aplikována na jednotlivé pasáže Médei - jmenovitě na Kreontovu sebevraždu, vraždu Glauke a dětí a Jásonovu sebevraždu. Kapitola 4. je shrnutím názorů řeckých, římských a klasicistních autorů, stejně tak jako Corneillových postojů k pojmům bienséance (přiměřenost), vraisemblance (věrohodnost), ressemblance (podobnost) a én tó phanerõ (smrt na jevišti). Práce přináší zhuštěný pohled na první Corneillovu tragédii, Médea, která není produktem pouze klasicistní estetiky, ale reflektuje...

The study entitled : La Dramaturgie de Pierre Corneille dans Médée, is concerned with the issue of baroque and classicist aesthetics in Pierre Corneille's drama, Médée. The aim of the present thesis is to consider the nature of Corneille's version of Médée. And thus not only in the context of ancient and contemporary literary critique, but also in the framework of the influence of already mentioned aesthetics. Respecting this intention, the study is divided into following chapters : 1. Introduction, 2. Drama at the interface of two aesthetics, 3. Drama created to be seen an heard, 4. Among a countless number of rules. 5. Conclusion. In chapter 2, the present study sketches a brief draft of the seventeenth century dramatic production. Consecutively it deals with the issue of baroque aesthetics and presents the conceptualization of Jean Rousset, Bruce Morissette and Raymond Lebègue. The subject of the chapter 3, arising from Raymond Lebègue's conceptualization of baroque aesthetics, deals with the representation of both death and violence on stage. Lebegue's conception was applied to concerned passages in Médée - namely Creon's suicide, murder of Créuse, Médée's infanticide and the suicide of Jason. Chapter 4 is a recapitulation of the attitude of Greek, Roman and classicist writers, as well as the one of...