Integrace dětí s ADHD na 1. stupni základní školy
Integration with ADHD at primary school
diploma thesis (DEFENDED)
View/ Open
Permanent link
http://hdl.handle.net/20.500.11956/22289Identifiers
Study Information System: 88036
CU Caralogue: 990014662640106986
Collections
- Kvalifikační práce [20514]
Author
Advisor
Referee
Mužáková, Monika
Faculty / Institute
Faculty of Education
Discipline
Teacher Training for Primary Schools
Department
Information is unavailable
Date of defense
2. 6. 2010
Publisher
Univerzita Karlova, Pedagogická fakultaLanguage
Czech
Grade
Excellent
Cílem mé diplomové práce bylo sledování vzájemných vztahů ve třídě mezi dítětem s ADHD a jeho spolužáky a popsání verbální i neverbální komunikace mezi sledovaným žákem ADIID a učitelem. Myslím, že pomocí výzkumných metod, jež jsem si zvolila, se mi podařilo dané cíle splnit. Výhodou pro mě byla dlouhodobá možnost sledování třídy z různých úhlů pohledů, v nejrůznějších situacích i prostředích, což se poté prolnulo i do celkového hodnocení mnou sledovaných dětí s ADHD. Spolupracovala jsem s rodiči, s kolegyněmi, s celým třídním kolektivem a i s chlapci s ADI ID samotnými. Ve své diplomové práci jsem hledala odpovědi na tyto otázky: Jakým způsobem vnímají spolužáci dítě s ADHD při vyučování? Jakým způsobem učitel postupuje v hodině, kdy není možné z časových důvodů a náročnosti učiva individuálně přistupovat k dítěti s ADHD? Odpověď na první otázku jsem hledala metodou dotazníků, kterou jsem popsala výše, a metodou vlastního pozorování žáků. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že oba chlapci nejsou v dívčím kolektivu příliš oblíbeni, dívky uváděly jména obou chlapců v odpovědi na otázku, kdo jim ve třídě ubližuje. Všechna děvčata je vnímají jako rušivé elementy, kvůli nimž se musí často ve výuce čekat. Žádná dívka neuvedla tyto chlapce mezi svými nejoblíbenějšími spolužáky. Chlapci byli v odpovědích jen málo...
Cílem mé diplomové práce bylo sledování vzájemných vztahů ve třídě mezi dítětem s ADHD a jeho spolužáky a popsání verbální i neverbální komunikace mezi sledovaným žákem ADIID a učitelem. Myslím, že pomocí výzkumných metod, jež jsem si zvolila, se mi podařilo dané cíle splnit. Výhodou pro mě byla dlouhodobá možnost sledování třídy z různých úhlů pohledů, v nejrůznějších situacích i prostředích, což se poté prolnulo i do celkového hodnocení mnou sledovaných dětí s ADHD. Spolupracovala jsem s rodiči, s kolegyněmi, s celým třídním kolektivem a i s chlapci s ADI ID samotnými. Ve své diplomové práci jsem hledala odpovědi na tyto otázky: Jakým způsobem vnímají spolužáci dítě s ADHD při vyučování? Jakým způsobem učitel postupuje v hodině, kdy není možné z časových důvodů a náročnosti učiva individuálně přistupovat k dítěti s ADHD? Odpověď na první otázku jsem hledala metodou dotazníků, kterou jsem popsala výše, a metodou vlastního pozorování žáků. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že oba chlapci nejsou v dívčím kolektivu příliš oblíbeni, dívky uváděly jména obou chlapců v odpovědi na otázku, kdo jim ve třídě ubližuje. Všechna děvčata je vnímají jako rušivé elementy, kvůli nimž se musí často ve výuce čekat. Žádná dívka neuvedla tyto chlapce mezi svými nejoblíbenějšími spolužáky. Chlapci byli v odpovědích jen málo...
