Integrace dětí s ADHD na 1. stupni základní školy
Integration with ADHD at primary school
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/22289Identifikátory
SIS: 88036
Katalog UK: 990014662640106986
Kolekce
- Kvalifikační práce [20521]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Mužáková, Monika
Fakulta / součást
Pedagogická fakulta
Obor
Učitelství pro 1. stupeň základní školy
Katedra / ústav / klinika
Katedra speciální pedagogiky
Datum obhajoby
2. 6. 2010
Nakladatel
Univerzita Karlova, Pedagogická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Výborně
Cílem mé diplomové práce bylo sledování vzájemných vztahů ve třídě mezi dítětem s ADHD a jeho spolužáky a popsání verbální i neverbální komunikace mezi sledovaným žákem ADIID a učitelem. Myslím, že pomocí výzkumných metod, jež jsem si zvolila, se mi podařilo dané cíle splnit. Výhodou pro mě byla dlouhodobá možnost sledování třídy z různých úhlů pohledů, v nejrůznějších situacích i prostředích, což se poté prolnulo i do celkového hodnocení mnou sledovaných dětí s ADHD. Spolupracovala jsem s rodiči, s kolegyněmi, s celým třídním kolektivem a i s chlapci s ADI ID samotnými. Ve své diplomové práci jsem hledala odpovědi na tyto otázky: Jakým způsobem vnímají spolužáci dítě s ADHD při vyučování? Jakým způsobem učitel postupuje v hodině, kdy není možné z časových důvodů a náročnosti učiva individuálně přistupovat k dítěti s ADHD? Odpověď na první otázku jsem hledala metodou dotazníků, kterou jsem popsala výše, a metodou vlastního pozorování žáků. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že oba chlapci nejsou v dívčím kolektivu příliš oblíbeni, dívky uváděly jména obou chlapců v odpovědi na otázku, kdo jim ve třídě ubližuje. Všechna děvčata je vnímají jako rušivé elementy, kvůli nimž se musí často ve výuce čekat. Žádná dívka neuvedla tyto chlapce mezi svými nejoblíbenějšími spolužáky. Chlapci byli v odpovědích jen málo...
Cílem mé diplomové práce bylo sledování vzájemných vztahů ve třídě mezi dítětem s ADHD a jeho spolužáky a popsání verbální i neverbální komunikace mezi sledovaným žákem ADIID a učitelem. Myslím, že pomocí výzkumných metod, jež jsem si zvolila, se mi podařilo dané cíle splnit. Výhodou pro mě byla dlouhodobá možnost sledování třídy z různých úhlů pohledů, v nejrůznějších situacích i prostředích, což se poté prolnulo i do celkového hodnocení mnou sledovaných dětí s ADHD. Spolupracovala jsem s rodiči, s kolegyněmi, s celým třídním kolektivem a i s chlapci s ADI ID samotnými. Ve své diplomové práci jsem hledala odpovědi na tyto otázky: Jakým způsobem vnímají spolužáci dítě s ADHD při vyučování? Jakým způsobem učitel postupuje v hodině, kdy není možné z časových důvodů a náročnosti učiva individuálně přistupovat k dítěti s ADHD? Odpověď na první otázku jsem hledala metodou dotazníků, kterou jsem popsala výše, a metodou vlastního pozorování žáků. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že oba chlapci nejsou v dívčím kolektivu příliš oblíbeni, dívky uváděly jména obou chlapců v odpovědi na otázku, kdo jim ve třídě ubližuje. Všechna děvčata je vnímají jako rušivé elementy, kvůli nimž se musí často ve výuce čekat. Žádná dívka neuvedla tyto chlapce mezi svými nejoblíbenějšími spolužáky. Chlapci byli v odpovědích jen málo...
