Vliv interfrakční variability náplně močového měchýře na přesnost radioterapie karcinomu prostaty.

Abstract

Cílem této bakalářské práce bylo zhodnotit vliv interfrakční variability náplně močového měchýře na přesnost radioterapie karcinomu prostaty u pacientů léčených na Onkologické klinice 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol a Homolka. Hodnocení bylo založeno na sledování objemových změn močového měchýře na denních CBCT snímcích a na následné dozimetrické rekonstrukci pomocí analýzy dose-volume histogramů. Do analýzy bylo zahrnuto 102 ozařovacích frakcí, u nichž byla v systému ARIA verze 15.6 provedena rekonstrukce dávkové zátěže močového měchýře. Statistická analýza prokázala výrazný negativní lineární vztah mezi objemem močového měchýře a průměrnou dávkou (Dmean) s koeficientem determinace Rš = 0,7114. Bylo zjištěno, že zmenšení objemu močového měchýře o 10 % vedlo v průměru k nárůstu dávky o 3,5 %, přičemž dozimetricky nejstabilnějším parametrem zůstala dávka na malý objem D2cc. Práce současně identifikovala případy extrémní variability, například přeplnění močového měchýře na 321 % referenčního objemu nebo systematické podplňování, které vedlo k nárůstu akumulované hodnoty Dmean o 4,31 Gy oproti původnímu plánu. Výsledky ukazují, že standardizovaná příprava pacienta zahrnující vypití 0,5 l tekutiny před jednotlivými frakcemi nezajišťuje u všech pacientů dostatečnou reprodukovatelnost náplně močového...

The aim of this bachelor's thesis was to evaluate the impact of interfractional variability in bladder filling on the accuracy of radiotherapy for prostate cancer in patients treated at the Department of Oncology, Second Faculty of Medicine, Charles University and University Hospital Motol and Homolka. The evaluation was based on monitoring changes in bladder volume on daily CBCT images and on subsequent dosimetric reconstruction using dose- volume histogram (DVH) analysis. A total of 102 treatment fractions were included in the analysis, for which bladder dose distribution was reconstructed in the ARIA system, version 15.6. Statistical analysis demonstrated a strong inverse correlation between bladder volume and mean dose (Dmean), with a coefficient of determination of Rš = 0.7114. It was found that a 10% decrease in bladder volume led, on average, to a 3.5% increase in dose, while the most dosimetrically stable parameter remained the dose to a small volume, D2cc. The thesis also identified cases of extreme variability, such as bladder overfilling to 321% of the reference volume or systematic underfilling, which resulted in an increase in the accumulated Dmean value by 4.31 Gy compared with the original treatment plan. The results indicate that standardized patient preparation, including drinking...