Jak se pracuje s dramaturgií na zážitkově vzdělávacích akcích v ČR?

Abstract

This thesis compares approaches to program design and management within experiential education courses in the Czech Republic. The main objective of the study is to map and compare methods of course dramaturgy and implementation among experts from various backgrounds, with an emphasis on program structuring and operational flexibility. The research sample consisted of six experts from the field. Data collection was conducted using semi-structured interviews, with the sample evenly divided into three instructors of original courses from the non-profit sector and three academic respondents from the university environment. The collected data were subsequently interpreted in the context of theoretical frameworks. The research results indicate that all six respondents systematically utilize structured planning tools, such as modeling stress curves across three basic dimensions (physical, psychological, and relational). The analysis also revealed that although the organizations differ in their institutional backgrounds, 100% of the respondents unanimously identified reflection as an absolutely essential tool for verifying the depth and success of the educational process. Furthermore, it was found that both groups consciously work with a targeted model of group development. While university representatives...

Tato diplomová práce se zabývá komparací přístupů k tvorbě a řízení programu v rámci zážitkově vzdělávacích kurzů v České republice. Hlavním cílem studie je zmapovat a porovnat metody přípravy a realizace dramaturgie kurzu mezi experty z různých prostředí, s důrazem na strukturaci programů a operativní flexibilitu. Výzkumný soubor tvořilo celkem 6 expertů z praxe. Sběr dat probíhal metodou polostrukturovaných rozhovorů, přičemž výzkumný vzorek byl rovnoměrně rozdělen na 3 respondenty autorských kurzů z neziskového sektoru a 3 akademické respondenty z univerzitního prostředí. Získaná data byla následně interpretována v kontextu teoretických východisek. Výsledky výzkumu ukazují, že všech 6 dotazovaných respondentů systematicky využívá strukturované plánovací nástroje, jako je například modelování zátěžových křivek ve 3 základních rovinách (fyzické, psychické a vztahové). Z analýzy rovněž vyplynulo, že ačkoliv se organizace liší v institucionálním zázemí, 100 % respondentů shodně označilo reflexi za naprosto nezbytný nástroj pro ověření hloubky a úspěšnosti edukačního procesu. Dále bylo zjištěno, že obě skupiny vědomě pracují s cíleným modelem vývoje kolektivu. Zatímco zástupci univerzit se častěji opírají o exaktní teoretické modely, lektoři neziskových organizací kladou naopak větší důraz na agilní...