Komunikace jako klíčový aspekt ve vztahu fyzioterapeuta a pacienta.

Abstract

Objective: To analyze the role of communication factors in physiotherapy with emphasis on patient intention to adhere to home exercise and verify its predictive validity for short-term adherence. Methods: A prospective longitudinal pilot study was conducted from February to April 2026 at an outpatient physiotherapy clinic. Ninety respondents with musculoskeletal complaints were enrolled at the first visit (T0), with complete data from both time points provided by 76 patients (84.4%). Intention to adhere was measured using a single-item 0-10 scale, and adherence was operationalized as the number of days with exercise performance in the past week (T7). The predictive relationship was analyzed using Spearman's coefficient, Mann-Whitney U test, and multiple linear regression. Results: Intention to adhere correlated with actual adherence (Spearman ρ = 0.729; p < 0.001). Pearson's correlation coefficient (r = 0.735; rš = 0.531) indicated that intention explains 53.1% of behavioral variance. Patients with high intention (≥ 8 points) showed significantly higher adherence (M = 5.6 days) compared to the low intention group (M = 3.2 days; p < 0.001; r = 0.628). Multivariate analysis demonstrated that intention was the only statistically significant predictor of adherence (β = 0.715; p < 0.001), whereas...

Cíl: Cílem práce bylo analyzovat roli komunikačních faktorů ve fyzioterapii s důrazem na záměr pacienta adherovat k domácímu cvičení a ověřit jeho prediktivní validitu pro krátkodobou adherenci. Metody: Prospektivní longitudinální pilotní studie byla realizována v období únor-duben 2026 v ambulantním pracovišti fyzioterapie. Do šetření bylo zařazeno 90 respondentů s muskuloskeletálními obtížemi při první návštěvě (T0), kompletní data z obou časových bodů poskytlo 76 pacientů (84,4 %). Záměr adherovat byl měřen jednopoložkovou škálou 0-10, adherence jako počet dnů s cvičením v uplynulém týdnu (T7). Byl analyzován prediktivní vztah mezi záměrem a adherencí pomocí Spearmanova koeficientu, Mann-Whitneyho U testu a vícenásobné lineární regrese. Výsledky: Záměr adherovat koreloval se skutečnou adherencí (Spearman ρ = 0,729; p < 0,001). Pearsonův korelační koeficient (r = 0,735; rš = 0,531) indikuje, že záměr vysvětluje 53,1 % variance chování. Pacienti s vysokým záměrem (≥ 8 bodů) vykazovali statisticky významně vyšší adherenci (M = 5,6 dne) oproti skupině s nízkým záměrem (M = 3,2 dne; p < 0,001; r = 0,628). Multivariabilní analýza prokázala, že záměr je jediným statisticky významným prediktorem adherence (β = 0,715; p < 0,001), zatímco sociodemografické a klinické proměnné (věk, pohlaví, bolest,...