Možnosti prevence poškození ionizujícím zářením v nukleární medicíně

Abstract

Člověk je vystaven účinkům ionizujícího záření od nepaměti. Po druhé světové válce se však expozice ionizujícímu záření významně zvýšila prudkým rozvojem jeho využití v různých oblastech lidské činnosti. Současně s tím rostly i znalosti o jeho účincích, což vedlo následně k potřebě efektivně chránit exponované maximální možnou mírou. To platí i v nukleární medicíně. V současnosti již dosáhla ochrana před účinky ionizujícího záření relativně vysoké úrovně, přesto se stále vyvíjí. Pochopení podstaty obecných principů i konkrétních opatření není záležitostí zcela jednoduchou, neobejde se bez odpovídajících znalostí z fyziky, biologie a v menší míře i jiných oborů.

Man is exposed to ionizing radiation since time immemorial. secondly World War II, however, exposure to ionizing radiation significantly increased violent development of applications in various fields of human activity. At the same time also increased knowledge of its effects, which subsequently led to the need to effectively protect exposed to the maximum possible degree. This is also true in nuclear medicine. There is already achieved protection against the effects of ionizing radiation relatively high level, yet still evolving. Understanding the nature of general principles and particular action is a matter quite simple, can not do without adequate knowledge of physics, biology, and to a lesser extent in other fields.