Philosophia perennis

Abstract

My diploma thesis researches the concept of perennial philosophy (philosophia perennis, theologia prisca) and its development in the history of different cultures of the World. As I claim, the concept of Perennialism presents a useful means of understanding of different cultures distanced from us in time and space, including the history of the culture of ours. Perennialism shows, that Wisdom is not an exclusive property of just one civilization, but a common heritage of the Humankind as a whole. Further, it points to mutually beneficial influence of different cultures of the Globe. Throughout the paper, my focus lies on the development of philosophia perennis in the Islamic civilization, particularly on Sufism. Before being demolished by the rise of nationalism, the Sufist philosophy enabled a peaceful coexistence and dialog between different cultures and religions. The development of Perennialism is further studied in the philosophy of european Renaissance, where it was first tolerated by the Catholic Church, later to be abandoned, unfortunately (with few exceptions), during the Reformation and the Thirty Years' War. In the current pedagogical practice, the conception of philosophia perennis may become means of highlighting the common grounds of different cultures in the times of culminating...

Předložená diplomová práce se zabývá vývojem kopceptu pradávné moudrosti (philosofia perennis, theologia prisca) a jeho vývojem v lidských dějinách napříč různými kulturami. Tento koncept může být velmi užitečným nástrojem pro porozumění různým kulturám, vzdáleným od té naší v čase i prostoru, a zpětně tak i pro porozumění kultuře naší. Ukazuje totiž, že moudrost není výlučným majetkem jedné civilizace, ale dědictvím celého lidstva, a že kultury se svým vývojem vzájemně ovlivňují a inspirují, nejen vymezují. Práce se zaměřuje na vývoj konceptu během staletí zejména v islámské civilizaci a v islámské mystice - súfismu. Ukazuje, že tato koncepce v historii pomáhala k mírumilovnému soužití a porozumění mnoha kultur a náboženství po mnoho století, než byla zničena moderním nacionalismem. Dále se zaměřuje na rozvinutí této koncepce ve filosofii evropské renesance, kdy byla zprvu přijímána i římsko-katolickou církví, s příchodem reformace a zvláště třicetileté války však byla postupně k velké škodě mysliteli (až na několik výjimek) opuštěna. V pedagogické praxi může být tato koncepce, ukazující na sounáležitost a styčné body mnoha kultur, nesmírně užitečným nástrojem, zvláště v dnešní době sílícího mezikulturního napětí.