Loutka a dítě v současném světě

Abstract

This diploma work is describing the today's relation of the marionette to a child. Is supposes that every relation is based upon meeting, contact, coming together, communication and empathy. And that is why the today's child does not mostly have a close relation to the marionette which was popular with the children many ten years ago. The child is deprived of a play with a marionette because it has little opportunity to play with it. It has not been given the appropriate space to playing with common objects, materials, marionettes. If the child's imagination enables to revive the object and the child acts with it in such a way that the object revives by the "life" of its own, the result of this change is that the object receives a term - the marionette. This psychic man's need to revive the material causes that the marionette has been surviving for thousands of years. The author believes that if the marionette theatre is played with the children, the rich tradition of marionette play will not cease. With respect to her specification of the marionettes she is referring to a wide offer of marionettes as creative artefacts that the children can create themselves and that they are able to revive. After the author's experiences from the direction and dramaturgy of several marionette performances with the...

Práce popisuje stav, ve kterém se dnes nachází vztah loutky a dítěte. Vychází z předpokladu, že základem každého vztahu je setkání, kontakt, sblížení, komunikace a vcítění. A to je důvodem, proč dnešní dítě většinou nemá blízký vztah s loutkou před několika desítkami let dětmi tolik oblíbenou. Dítě je ochuzeno o hru s loutkou z důvodu malé příležitosti ke hře s ní, z důvodu nedání patřičného prostoru pro hru s obyčejnými předměty, materiály, loutkami. Pokud dojde ve fantazii dítěte k oživení předmětu, se kterým jedná tak, že předmět ožije svým vlastním životem, nastává proměna vedoucí k pojmenování předmětu pojmem loutka. Tato psychická potřeba člověka oživit hmotu je příčinou, proč loutka přežívá až do současnosti již několik tisíc let. Autorka věří, že pokud se bude hrát loutkové divadlo s dětmi, bohatá loutkoherecká tradice nezanikne. Výčtem druhů loutek poukazuje na širokou nabídku loutek jako výtvarných artefaktů, které si děti mohou i samy vytvořit a zvládnou je animovat. Po zkušenostech z režie a dramaturgie z nastudování několika loutkohereckých představení s dětmi popisuje přesně, co tento proces cestou dramatické výchovy obnáší, jak a proč se o něj pokusit. Práce přináší řešení, jakým způsobem přiblížit dnešnímu dítěti loutku, a jak prostřednictvím loutky dítě přiblížit samo sobě, těm druhým i...