Králův básník a básníkův král - český král Jan Lucemburský v literárním díle svého sekretáře Guillauma de Machauta

Abstract

Guillaume de Machaut, figure francaise majeure du XIVe siecle dans le domaine des lettres comme dans celui de la musique. Auteur d'une oeuvre importante d'inspiration courtoise et romanesque, dernier « musicien - poete », est né a Machault pres de Reims vers 1300. Apres une formation de clerc, il entre, en 1323, au service de Jean de Luxembourg, et il suit son protecteur dans ses campagnes militaires et ses voyages a travers toute l'Europe, participant a sa vie fastueuse et aventureuse. Cinq de ses oeuvres témoignent de son activité aupres de ce roi de Boheme: Le Dit du Lion (1342), Le Jugement du roi de Boheme (vers 1340; dédié au roi Jean de Luxembourg), Le Confort d'ami (1357; dédié au roi Charles de Navarre), La Fontaine amoureuse (1360-1362

naši práci jsme se pokusili především o objektivní představení pramenů české anabázi Guillauma de Machauta a Jana Lucemburského, sekundární literatury k dané problematice a obecně prezentovaného historického a literárního kontextu, do něhož oba protagonisté, král i jeho básník, vstoupili ve Francii, v Čechách i jinde v Evropě na počátku 14. století. Současně jsme se snažili podtrhnout v kontextu českém poměrně přehlížený fakt, že oba, jak král, tak básník, patřili, každý po svém, v rámci evropského mocenského, respektive literárního kolbiště nejsilnějším a nejpozoruhodnějším osobnostem. Význam Guillauma de Machauta byl dlouho zejména francouzskou medievalistikou podceňován; literární historici dokonce označovali Machautovy verše za formalistní a epigonské. Interdisciplinární přístup uplatněný na jeho dílo však naznačuje, že mimořádný ohlas, který mělo za života autora, byl oprávněný; že mimořádně citlivě reflektovalo nejen soudobé historické a společenské dění, ale současně bylo i zrcadlem ojediněle všestranné, ne-li ještě zcela humanistické, tak jistě výrazně humánní, citlivé a tvůrčí osobnosti.