Hra a hravost ve výtvarném umění

Abstract

Práce pojednává o fenoménu hry, jako o základním principu lidské kultury. Hra je přítomna od pradávna ve všech sférách lidských společenství a spoluvytváří jejich dynamiku. Teoretická část vychází z prací, které se tématem teorie her zabývají. Z nichž nejvýznamnějšími jsou Homo ludens od Johana Huizingy, Oáza štěstí a Hra jako symbol světa od Eugena Finka a Hry a lidé od Rogera Cailloise, který přináší nové světlo do tohoto tématu. Jádrem práce je projev tohoto jevu ve výtvarném umění. Práce specifikuje svoje zaměření na českou výtvarnou scénu 20. a 21. století. Didaktická část je zaměřená na možnosti využití hry a hravosti ve výtvarné výchově. Klade si otevřené otázky, jak využít hru nejen jako nástroj motivace, ale také jako nástroj tvorby.

The thesis deals with the phenomenon of play and games as a basic principle of human culture. Play has been present in all the fields of human culture and has been a crucial element for creating its dynamism ever since. The theoretical part stems from the works which are concerned with the theories of play. The most significant are Homo Ludens by Johan Huizinga, Oase des Glücks (The Oasis of Happiness), Spiel als Weltsymbol (Play as a Symbol of World) by Eugen Fink and Les jeux et les hommes (Man, Play and Games) by Roger Calloise who brings new viewpoint to this topic. The key element of this work is the manifestation of the topic in the fine arts. The thesis specifies its focus on the Czech fine Arts scene of the 20th and 21st century. The didactic part is focused on the possibility of the use of play and games in the lessons of Arts. It poses open-ended questions how to use play and games not only as a means of motivation but also as a tool of creation.