Usage and meaning of extinct Germanic languages in the novels of J. R. R. Tolkien

Abstract

Bakalářskou práci tvoří komentovaný výčet proprií, jež anglický spisovatel a znalec zaniklých germánských jazyků J. R. R. Tolkien z těchto jazyků a jimi psaných středověkých literárních děl vypůjčil za účelem literární domestikace systému jazyků, kultur a názosloví dějové oblasti románů Hobit a Pán prstenů. Práce přibližuje etymologický původ jednotlivých jmen v historické struktuře evropských jazyků a ve zobecněné rovině jej porovnává s literární rolí, kterou autor danému jménu či skupině jmen v románech či v jejich ranějších rukopisech přisoudil. Práce dokumentuje význam, jaký Tolkien přikládal literární charakterizaci primárního světa pomocí diachronických jazykových vrstev světa reálného. Současně nastiňuje přibližný model, jejž autor pro tuto charakterizaci během let postupně vytvořil a o němž se ve svých poznámkách sám zmiňuje, a ověřuje všeobecnou platnost tohoto modelu u jednotlivých použitých proprií, případně v omezené míře naznačuje důvody, pro něž některé skupiny proprií tento model nenapodobují.

About 450 anthroponyms and toponyms associated with the English literary works The Hobbit and The Lord of the Rings are either borrowed from or etymologically (mostly as asterisk names) located into difference languages other than English as the reference language. This huge figure includes names from earlier versions of the narrative and excludes a huge number of proper names in wholly distinct Tolkien's invented tongues (actually several hundred), a few dozen elements pertaining to older stages of English as early as the Middle English period and more than 60 names from Classical languages and as a whole based on generic or botanical names, which, technically, are not proper names from extinct languages.