Dějiny kostela a farnosti sv. Petra a Pavla v Bohnicích 1738-1918

Abstract

1 Úvod a prameny Téma této práce je vymezeno jednak časově a jednak místně. Místním vymezením rozumím nejenom farnost při kostele sv. Petra a Pavla v Bohnicích, ale v zásadě i pramennou základnu, protože původním úmyslem bylo od začátku zpracování základních materiálů, které vznikly činností tohoto úřadu. Bezprostředním podnětem pro volbu tématu bylo ohrožení archiválií přechovávaných na bohnické faře resp. v jejích hospodářských budovách. Farní archiv ztratil po roce 1970 své původní uložení a z větší části i uspořádání. Dokumenty byly vytaženy ze skříní pořízených k tomu účelu, umístěných na chodbě fary. Kdysi uspořádaný celek se postupně změnil v změť často velmi poškozených složek i jednotlivých písemností, která pro místní lidi neznamenala víc než starý papír. Když se mi podařilo v souvislosti s blížícím se výročím 850 let kostela uložit je zpět na faru, našel jsem složku, na které bylo rukou faráře Petráčka napsáno "Stará pamětní kniha + autentika 1158". Ležela v místech přiléhajících bezprostředně ke stěně zatuchlé staré konírny a v těchto místech se papír rozpadal, takže konce stránek jsou často nečitelné. Autentiku naštěstí odnesl 26. října 1960 Václav Lím, pracovník Archivu hlavního města Prahy1 . Nicméně nález "Liber memorabilium" byl přesvědčivým dokladem o hodnotě místního materiálu, který jsem...

Kostel sv. Petra a Pavla nebyl po Třicetileté válce v žádném vzduchoprádnu, nýbrž byl živým centrem duchovního života osady. Jak předložená práce ukazuje, měl vždycky dva až tři kostelníky, kteří o něj pečovali, a duchovní správce, kteří se starali o jeho inventář. Podařilo se z větší části rekonstruovat, kdo vykonával duchovní správu od 70. let 17. století až do roku 1738, kdy farnost znovu dostala vlastního faráře. Překvapením je zejména působení misionářů z řad světských kněží ve 20. a 30. letech 18. století. Úloha patrona resp. vrchnosti při péči o udržení pozemkového zádušního jmění se ukázala jako nezastupitelná, byť svazovala do jisté míry ruce farářům, jimž záduší sloužilo. Patronova péče však nešla o mnoho dále a mnohé záviselo na invenci a osobních kvalitách duchovní správce. Práce dále ukazuje, jak se místní lidé podíleli na fungování kostela, ať už dary různých předmětů či peněžními fundacemi. Důkladný rozbor inventářů vedl rovněž k upřesnění resp. určení stáří a původu jednotlivých součástí vybavení a výzdoby kostela. V tomto směru uváděla starší literatura říkala málo, nebo mlčela. Ukázalo se, že vývoj kostelního interiéru měl své etapy, z nichž do současnosti přetrvalo pouze to nejhodnotnější. Podařilo se také rekonstruovat podobu kostela a fary v 18. století, o níž starší literatura uvádí...