Akordeon v sólové a orchestrální praxi

Abstract

Tato bakalářská práce analyzuje a komparuje roli akordeonu ve dvou odlišných kontextech - jako sólového koncertního nástroje a jako integrální součásti orchestrálních či divadelních celků. Teoretická část práce nejprve mapuje historický vývoj nástroje a jeho postupnou emancipaci z pozice lidového doprovodného média v plnohodnotný akademický nástroj s širokým uplatněním. Dále podrobně definuje technická specifika moderní interpretace, přičemž se zaměřuje zejména na komplexní práci s měchem, precizní artikulaci a možnosti barvy zvuku skrze registraci. Praktická část nabízí subjektivní reflexi podpořenou objektivní analýzou konkrétních děl z pohledu samotné interpretky, což umožňuje hlubší vhled do interpretační problematiky. Na vybraném sólovém repertoáru, zastoupeném díly Pietra Roffiho a Vjačeslava Semjonova, práce demonstruje roli interpreta jako spoluautora zvukového obrazu. V tomto kontextu interpret získává absolutní volnost v práci s agogikou, mikro-dynamikou a celkovým časoprostorem skladby. Tento individuální přístup je následně konfrontován s orchestrální a divadelní praxí na konkrétních příkladech opery Julietta Bohuslava Martinů, muzikálu Klec bláznů Jerryho Hermana a činoherní inscenace Pan Kaplan má třídu rád. Z provedené analýzy vyplývá, že v divadelním prostředí je původní...

This bachelor's thesis analyzes and compares the role of the accordion in two distinct contexts - as a solo concert instrument and as an integral part of orchestral or theatrical ensembles. The theoretical part of the thesis first maps the historical development of the instrument and its gradual emancipation from a folk accompanying medium into a fully-fledged academic instrument with a wide range of applications. Furthermore, it provides a detailed definition of the technical specifics of modern interpretation, focusing particularly on complex bellows control, precise articulation, and the possibilities of sound color through registration. The practical part offers a subjective reflection supported by an objective analysis of specific works from the performer's own perspective, allowing for a deeper insight into interpretive issues. Using selected solo repertoire, represented by the works of Pietro Roffi and Vyacheslav Semyonov, the thesis demonstrates the role of the performer as a co-creator of the soundscape. In this context, the performer gains absolute freedom in working with agogics, micro-dynamics, and the overall temporal dimensions of the composition. This individual approach is subsequently contrasted with orchestral and theatrical practice through specific examples: the opera Julietta...