Vynucená emigrace a aspekty resilience v biografické perspektivě a v rodinných vyprávěních.

Abstract

The dissertation focuses on aspects of resilience and challenges faced by people who were forced to emigrate from Czechoslovakia in the second half of the 1970s and the first half of the 1980s. Attention is also paid to the theme of family coping with stress. The areas of personal and family resilience in the context of Czechoslovak emigration and dissent have so far been addressed rather marginally by research. The research involved 22 people from two generations, 13 signatories of Charter 77, 9 descendants who experienced emigration with their parents. In-depth semi-structured interviews were conducted with the participants, five of them supplemented with a modification of the crisis curve method. The interviews were subjected to reflexive thematic analysis, and elements of biographical analysis were also used. We consider the following findings to be significant: Participants experienced primary and secondary adversity. The primary was based on adverse conditions and stressful events. Its consequence was the secondary bourden, which typically concerned changes in emotional experience. This secondary bourden often persisted for several months or years after the stressor had subsided. We also noted the negative impact of the accumulation of a larger number of risk factors. In approaching stress...

Disertační práce se zaměřuje na aspekty resilience a výzev, jimž čelily osoby, které byly přinuceny k emigraci z Československa v druhé polovině sedmdesátých a první polovině osmdesátých let dvacátého století. Pozornost je věnována i tématu rodinného zvládání zátěže. Oblasti osobní i rodinné resilience v kontextu československé emigrace a disentu se doposud výzkumy věnovaly spíše okrajově. Výzkumu se zúčastnilo 22 osob ze dvou generací, 13 signatářů/ek Charty 77, 9 potomků, kteří prožili emigraci emigraci s rodiči. S participujícími byly provedeny hloubkové polostrukturované rozhovory, u pěti z nich doplněné o modifikaci metody krizové křivky. Rozhovory byly podrobeny reflexivní tematické analýze, využity byly i prvky biografické analýzy. Za významná zjištění považujeme: Participující prožívali prvotní a druhotnou zátěž. Prvotní zjevná zátěž, vycházela z nepříznivých podmínek a zatěžujících událostí. Jejím důsledkem byla druhotná zátěž, která se typicky týkala změn v emočním prožívání. Tato druhotná zátěž v některých případech přetrvávala i několik měsíců či let po odeznění stresoru. Zaznamenali jsme také negativní vliv kumulace většího množství rizikových faktorů. V přistupování ke zvládání zátěže a k jeho autobiografickému konceptualizování jsme popsali dva typy přístupů. První akcentoval...