Tvorba metodiky pro dobrovolníky organizace Dobré víly dětem z.s.

Abstract

This thesis focuses on the development and evaluation of a methodology designed for volunteers of the organization Dobré víly dětem z. s., who work with children living in children's homes. It is based on the premise that children in institutional care often experience developmental trauma, which significantly affects their emotional life, behavior, and capacity for relationships. The theoretical part outlines the specific needs of these children, explores the neurobiological consequences of trauma, and presents sensitive approaches for working with traumatized children, particularly Bruce Perry's Neurosequential Model and the PACE attitude framework. The practical part centers on creating and testing a volunteer-oriented methodology. The research combines questionnaire surveys and semi-structured interviews to assess the volunteers' needs and the effectiveness of the methodology. The findings show that the training based on this methodology increases volunteers' self-confidence, strengthens their knowledge and skills for working with children in institutional care, and contributes to a positive shift in their attitudes. The thesis also identifies key areas for further development in the training and support of volunteers. KEYWORDS: developmental trauma, institutional care, children's home,...

Tato diplomová práce se zabývá tvorbou a ověřením metodiky pro dobrovolníky organizace Dobré víly dětem z. s., kteří působí v prostředí dětských domovů. Vychází z předpokladu, že děti vyrůstající v ústavní péči často čelí vývojovému traumatu, které zásadně ovlivňuje jejich emoční prožívání, chování i schopnost navazovat vztahy. Teoretická část práce popisuje specifika těchto dětí, analyzuje neurobiologické důsledky traumatu a představuje přístupy vhodné pro citlivou práci s traumatizovanými dětmi, zejména neurosekvenční model Bruce Perryho a postojový rámec PACE. Praktická část se zaměřuje na vytvoření a evaluaci metodiky určené dobrovolníkům. Výzkumná část kombinuje dotazníkové šetření a polostrukturované rozhovory, jejichž cílem je ověřit přínos metodického materiálu pro dobrovolnickou praxi. Výsledky ukazují, že seznámení s metodikou vede ke zvýšení sebedůvěry dobrovolníků, posílení jejich jistoty v oblasti znalostí a dovedností potřebných pro práci s dětmi v ústavní péči a k pozitivní změně jejich postojů. Závěrem práce jsou formulována doporučení pro další rozvoj vzdělávání a podpory dobrovolníků. KLÍČOVÁ SLOVA: vývojové trauma, ústavní péče, dětský domov, dobrovolnictví, neurosekvenční model, PACE, metodika